Co se děje s informací o genomech

V dnešní době biologii ovládají genomové projekty, jejichž cílem je přečíst dědičnou informaci studovaného organizmu. Největší úsilí se ovšem vynakládá na řešení projektu lidský genom. Ne nejméně důležitým důvodem je i možnost na informaci o lidských genech vydělat. Proto i různé farmaceutické a biotechnologické firmy jednak poskytují finance na tento projekt univerzitám a státním laboratořím, ale také organizují „čtení“ dědičné informace vybraných úseků lidského genomu ve vlastních výzkumných střediscích. A nemusí to být vždy jen lidský genom, o nějž se firmy zajímají.

Ačkoliv většina těchto firem tvrdí, že poskytuje údaje z genomových projektů do veřejně přístupných databází, občas se „provalí“, že tomu tak není a že si údaje (sled písmen genetické abecedy neboli nukleotidovou sekvenci DNA) nechávají pro sebe.

Velký zájem je např. o nukleotidovou sekvenci bakterie Helicobacter pylori, jež je podezřelá z toho, že vyvolává vznik žaludečních vředů a rakovinu žaludku (viz Vesmír 70, 465, 1991/8; 72, 534, 1993/9).

Ví se o tom, že sled nukleotidů genomu této bakterie o celkovém počtu 1,8 milionu nukleotidů stanovila americká firma Genome Therapeutics Corporation (GTC) a že tato firma celou genetickou informaci prodala za 22 milionů dolarů švédské farmaceutické firmě Astra, specializující se na výrobu farmak léčících žaludeční vředy.

Obě firmy jsou ochotny informaci uložit do veřejně přístupné databáze, ale pouze za příslib, že budou mít přednostní právo komerčně využít informace z jiných genomových projektů. Pro většinu vědců je to nepřijatelné jednak z důvodů principiálních, jednak proto, že mnozí sami pomýšlejí na využití svých výsledků.

Představitelé GTC a Astra argumentují povinnostmi k akcionářům a tím, že do projektu genom Helicobacter pylori investovali značné prostředky. Zapomínají na to, že jejich výzkumná střediska pracují na genomových projektech jen díky tomu, že používají informace a metody publikované ve vědeckých časopisech, a tedy veřejně přístupné.

Zajímavé je, jak firmy své genomové projekty organizují. Glaxo-Wellcome si např. nechá sekvenační projekt navrhnout ve slavné Laboratoři molekulární biologie britské Lékařské výzkumné rady v Cambridži a realizovat v laboratořích v Singapuru. Pokud taková nukleotidová sekvence není publikována, ale je jasné, že je již známa, těžko lze čekat, že grantové agentury nebo jiné veřejné zdroje budou duplicitní projekt financovat.

Tento problém je třeba brzo vyřešit, protože např. firma GTC získala podporu Národních ústavů zdraví (NIH) v USA na sekvenaci genomu mykoplazmy působící lepru a jiné mykoplazmy působící tuberkulózu. Jak bude se získanými informacemi naloženo?