Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Chymická zahrada

 |  5. 4. 1996
 |  Vesmír 75, 238, 1996/4

Tak jsme se konečně dočkali: Veletržní palác byl opraven a sbírky moderního českého malířství a sochařství našly veřejné přístřeší. Galerie jsou ale divná zařízení, něco jako věznice uměleckých děl. Jsou tam povoleny návštěvy, které mají předepsanou rychlost obchůzky – když se u nějakého obrazu zdržujete příliš dlouho, anebo naopak někam rychle přecházíte, stáváte se podezřelými. Hodně děl je na dlouhodobé samotce; jiným je čas od času ze složitých bezpečnostních opatření dovoleno navštívit jinou věznici. Zkrátka, nemyslím si, že by se umění a uměleckým dílům v takovémto prostředí dařilo. Ostatně cesty k umění nevedou zpravidla přes galerie a jak kdysi někdo napsal, nesetkáte-li se s krásou a uměním už cestou do Louvru, je zbytečné tam chodit.

Když byl Veletržní palác ještě vyhořelý a pustý, využila prázdných a zaprášených prostor Margita Titlová (bylo to v roce 1985) a instalovala tam obrovské kresby, samozřejmě nezarámované a nezasklené, ale jak se mi to ve vzpomínce jeví, dokonale v souladu s tímto prostředím. Tenkrát se kresby dostaly na svobodu a ne do vězení. A téhož roku vystavila své kresby-obrazy v kulturním středisku na Opatově, uprostřed sídliště Jižní Město (výstava to byla společná s Mertou a Stratilem). To byl další pozoruhodný prostor; žádná galerie, ale předsálí kulturáku, kudy procházely stovky návštěvníků, od dětí po důchodce. Nevím u kolika došlo k onomu zázračnému setkání s uměním, jistě jich bylo jen pár, ale jsem si jist, že skóre bylo vyšší než u všech stánků umění (odhlížím teď od toho, co se tam tehdy vystavovalo). Pro jistotu: jde mi o otevření světa umění (které nemůže být než zázračné) a teze je, že k takovému setkání prostě galerie nejsou tím pravým místem.

Kresby, které tehdy Margita Titlová vystavila, připomínaly divoce pomalované kůže z nějakého tajemného rituálu; jejich tajemnost byla ještě podtržena zlatou barvou. Byly to kresby jen pro pravou hemisféru, prostě bylo to ono věčně ženské, kde jakýkoli zásah levé hemisféry analytické a racionální může všecho zničit. Podobně tomu bylo o několik let později (1992) na její výstavě Rokoko nyní.

Na obálce tohoto čísla jsou fotografie z její poslední pražské výstavy Chymická zahrada – řád a organický chaos v Nové síni. Na první pohled či na první setkání to vypadá, že je to o něčem jiném. Nemyslím si to; je to zase o principu mužském a principu ženském – ostatně máte tam obě odpovídající barvy – červenou i modrou. Víme nyní z matematické teorie chaosu, že chaos je tvořivý, že však nejsme s to ovlivnit to, jaký řád z něj vyjde. A víme také, že řád je chaosem živen, bez něj se stává strnulým a mrtvým. Projděte se aspoň na obrázcích chymickou zahradou, od počátečního vynoření se něčeho z chaosu, přes objevení se času, ke strohému bezčasovému řádu až k závěrečnému oživení řádu dechem vznášení – a to vše ve věčném (rovněž chaotickém) cyklu.

Do umění (ani do vědění) nelze vstoupit skrze řád; cesta k němu musí vést nějakou chymickou zahradou.

CHYMICKÁ ZAHRADA

Řád a organický chaos


  1. Počáteční vyčlenění z celku ojedinělost detailu, neopakovatelnost, jedinečnost v poslání, určení druhu.

  2. Čas v krajině, její opakování, opakování a jinost krajiny, řád určuje semeno, vpadávání, ukládání, směřování prostorové.

  3. Přeměna v prach, minulost, minulé je stálé, fosilní nálezy, potřeba vody, zapomnění v jednotě, nálezy, domněnky, hledání v minulosti, artefakty.

  4. Uzavřený cyklus, opakování, řád obnovy, krajiny a čas, feminní cyklus, detail a celek, touha, směřování.

  5. Roční systém, vodní a zemní kontakt, voda a její vliv.

  6. Stálý kruhový, pro vše jednotný, imanentní, nad krajinou, Grál.

  7. Uvnitř krystalu, křehkost systému, opakování, nekonfliktní, nezávislé na čase.

  8. Vztah geometrie a vznášení, teplo, pohyb, zkušenost.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné