Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Chymická zahrada

 |  5. 4. 1996
 |  Vesmír 75, 238, 1996/4

Tak jsme se konečně dočkali: Veletržní palác byl opraven a sbírky moderního českého malířství a sochařství našly veřejné přístřeší. Galerie jsou ale divná zařízení, něco jako věznice uměleckých děl. Jsou tam povoleny návštěvy, které mají předepsanou rychlost obchůzky – když se u nějakého obrazu zdržujete příliš dlouho, anebo naopak někam rychle přecházíte, stáváte se podezřelými. Hodně děl je na dlouhodobé samotce; jiným je čas od času ze složitých bezpečnostních opatření dovoleno navštívit jinou věznici. Zkrátka, nemyslím si, že by se umění a uměleckým dílům v takovémto prostředí dařilo. Ostatně cesty k umění nevedou zpravidla přes galerie a jak kdysi někdo napsal, nesetkáte-li se s krásou a uměním už cestou do Louvru, je zbytečné tam chodit.

Když byl Veletržní palác ještě vyhořelý a pustý, využila prázdných a zaprášených prostor Margita Titlová (bylo to v roce 1985) a instalovala tam obrovské kresby, samozřejmě nezarámované a nezasklené, ale jak se mi to ve vzpomínce jeví, dokonale v souladu s tímto prostředím. Tenkrát se kresby dostaly na svobodu a ne do vězení. A téhož roku vystavila své kresby-obrazy v kulturním středisku na Opatově, uprostřed sídliště Jižní Město (výstava to byla společná s Mertou a Stratilem). To byl další pozoruhodný prostor; žádná galerie, ale předsálí kulturáku, kudy procházely stovky návštěvníků, od dětí po důchodce. Nevím u kolika došlo k onomu zázračnému setkání s uměním, jistě jich bylo jen pár, ale jsem si jist, že skóre bylo vyšší než u všech stánků umění (odhlížím teď od toho, co se tam tehdy vystavovalo). Pro jistotu: jde mi o otevření světa umění (které nemůže být než zázračné) a teze je, že k takovému setkání prostě galerie nejsou tím pravým místem.

Kresby, které tehdy Margita Titlová vystavila, připomínaly divoce pomalované kůže z nějakého tajemného rituálu; jejich tajemnost byla ještě podtržena zlatou barvou. Byly to kresby jen pro pravou hemisféru, prostě bylo to ono věčně ženské, kde jakýkoli zásah levé hemisféry analytické a racionální může všecho zničit. Podobně tomu bylo o několik let později (1992) na její výstavě Rokoko nyní.

Na obálce tohoto čísla jsou fotografie z její poslední pražské výstavy Chymická zahrada – řád a organický chaos v Nové síni. Na první pohled či na první setkání to vypadá, že je to o něčem jiném. Nemyslím si to; je to zase o principu mužském a principu ženském – ostatně máte tam obě odpovídající barvy – červenou i modrou. Víme nyní z matematické teorie chaosu, že chaos je tvořivý, že však nejsme s to ovlivnit to, jaký řád z něj vyjde. A víme také, že řád je chaosem živen, bez něj se stává strnulým a mrtvým. Projděte se aspoň na obrázcích chymickou zahradou, od počátečního vynoření se něčeho z chaosu, přes objevení se času, ke strohému bezčasovému řádu až k závěrečnému oživení řádu dechem vznášení – a to vše ve věčném (rovněž chaotickém) cyklu.

Do umění (ani do vědění) nelze vstoupit skrze řád; cesta k němu musí vést nějakou chymickou zahradou.

CHYMICKÁ ZAHRADA

Řád a organický chaos


  1. Počáteční vyčlenění z celku ojedinělost detailu, neopakovatelnost, jedinečnost v poslání, určení druhu.

  2. Čas v krajině, její opakování, opakování a jinost krajiny, řád určuje semeno, vpadávání, ukládání, směřování prostorové.

  3. Přeměna v prach, minulost, minulé je stálé, fosilní nálezy, potřeba vody, zapomnění v jednotě, nálezy, domněnky, hledání v minulosti, artefakty.

  4. Uzavřený cyklus, opakování, řád obnovy, krajiny a čas, feminní cyklus, detail a celek, touha, směřování.

  5. Roční systém, vodní a zemní kontakt, voda a její vliv.

  6. Stálý kruhový, pro vše jednotný, imanentní, nad krajinou, Grál.

  7. Uvnitř krystalu, křehkost systému, opakování, nekonfliktní, nezávislé na čase.

  8. Vztah geometrie a vznášení, teplo, pohyb, zkušenost.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné