Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Zapomínání jako připomínání

 |  6. 12. 1995
 |  Vesmír 74, 710, 1995/12

Nedávno jsem při zběžném listováni počítačovědnými časopisy zahlédl článek, jehož název mne zaujal: Jak zapomínat bez připomínání? Šlo tam o obrovské databázové systémy, mající sklon se brzy zahltit informacemi, které nikdo (ani počítač) nepotřebuje. Jak se jich zbavit? Zapomenout, ovšem, jenže jak to udělat na počítači, který dříve než něco vymaže, se na to musí podívat? Na počítači, který musí mít kritéria pro zapomínání, a to kritéria explicitní, předem daná – a nesmí je zapomenout. Než ‘se’ rozhodne něco zapomenout, musí si to připomenout. Kdybychom to takto dělali my lidé, pak bychom nemohli nic zapomenout. Třeba právě v tom spočívá hledaný rozdíl mezi člověkem a počítačem v Turingově testu. Jenže: paměť počítače neslouží k zapamatování, nýbrž k zapomínání.

Vzpomínáte si jistě na krásnou pasáž z Platónova Faidra, v níž se hovoří o egyptském bohu Theuthovi, který prý ‘vynalezl nejprve nauku o číslech a počtářství i geometrii a astronomii, dále pak hru s kaménky na desce, kostky (!) a zejména také písmo’. Mohl by být kandidátem na boha počítačů. Theuth se s tím přišel pochlubit Thamusovi, který tehdy panoval nad Egyptem. Pravil: ‘Tato nauka, králi, učiní Egypťany moudřejšími a pamětlivějšími, neboť byla vynalezena jako lék pro paměť a moudrost.’ Thamus mu odpověděl: ‘...ty jakožto otec písma jsi z lásky o něm řekl pravý opak toho, co je jeho skutečný význam. Neboť tato nauka zanedbáváním paměti způsobí zapomínání v duších těch, kteří se jí naučí, protože spoléhajíce na písmo budou se rozpomínat na věci zevně, z popudu cizích znaků, a ne zevnitř sami od sebe; nevynalezl jsi lék pro paměť, nýbrž pro upamatování.’

Toto zapomínání jako připomínání či pamatování jako zapomínání, totiž zapomínání nepodstatného, aby se zjevilo podstatné, patří patrně ke zkušenostem exilu. Miloš Síkora se věnoval původně kresbě a ilustraci, formován byl stykem se surrealizmem. Na jeho (asi jediné) předlistopadové výstavě (Dětské strachy, Mikrobiologický ústav, 1984) vystavoval surrealistické asembláže-objekty ze dřeva a kůže; jimi byl už dříve (1978) na důležité výstavě Imagination v Bochumi.

Pařížský exil zvolil Miloš Síkora až někdy začátkem roku 1989 a myslím si, že i tento jeho krok byl oním zapomínáním k rozpomínání. Patrné to bylo už na jeho pražské výstavě Dětské bary (spolu s Vlastou Voskovcovou, 1992), ale pro mne viditelným se to stalo loni (1994) na výstavě čtrnácti umělců z okruhu Kolářovy Revue K v pařížské galerii Le Pont Neuf (vlastně sdružení, jemuž předsedá paní Chiracová, která se vernisáže zúčastnila). Kresby, které zde reprodukujeme, byly vystaveny v říjnu 1995 na výstavě Miloše Síkory a Vlasty Voskovcové Veselá úzkost a jsou pro mne dalším dokladem onoho zapomínání jako připomínání.

Poštolka


Hned zrána spatřil jsem miláčka, prince

světelné říše, poštolku zlákanou jitrem skvrnitým, jak jede

po stálé tečně kolotavého vzduchu a stoupá

krouživě na uzdě tlukoucích křídel


v extázi! Poté dál a dál vzletně

jak hrana brusle zvonivě kreslící kruh: vzestup i skluz

vzdorovaly poryvům větru. Mé srdce potají

rozbušilo se pro toho ptáka – dokonalost a mistrovství tvora!


Divá krása a moc a čin, ó povětří, pýcho, peruť v jedno

se spojte! A plamen, jenž pak vyšlehne z tebe, neskonale

krásnější a nebezpečnější, ó rytíři můj!


Není divu: jen pot skýtá pluhu v hluboké brázdě

lesk, a modrosinalý popel, ach můj milý,

padá, krvavě žíří a zeje nachovým zlatem.


Gerald Manley Hopkins

Zánik Eurydiky

Torst, 1995

přeložili I. Slavík a R. Preisner


OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné