Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Inženýři živých věcí

 |  8. 11. 1995
 |  Vesmír 74, 603, 1995/11

V minulém čísle jsme se dozvěděli, co všechno lidé v laboratořích dovedou dělat s molekulami nukleových kyselin: nejen je podle promyšleného plánu sešívat, střihat, lepit a záplatovat, ale i umožnit takto vymodelovaným molekulám, aby se samy šíleným tempem množily1) Pravda, v popsaném případě byl cíl užitečný (namíchat ve zkumavce počítač) a navíc téměř nedostupný, avšak uvědomíme-li si, že jde o stejný typ molekul, jaké příroda vybrala k určování, přenášení a množení vlastností, schopností, vzhledu a chování živých organizmů – nás nevyjímaje –, neubráníme se lehkému mrazení v zádech.

V tomto čísle píše Zuzana Storchová (Vesmír 74, 605, 1995/11) o sporech, zda mutace, ony nenápadné změny v genetickém kódu, které mají nápadné následky a jimž asi i já vděčím za to, že se liším od bakterie, – zda tyto mutace jsou dílem náhody, anebo zda si je organizmus moudře ordinuje sám. A hleďme, máme i třetí možnost: že jim je bude ordinovat člověk, velký inženýr živých věcí.

Mám na stole pěknou zelenou brožuru s apelativním názvem „Potřeba většího usměrnění a regulace genetického inženýrství“ s podtitulem "Prohlášení vědců znepokojených současnými trendy v nové biotechnologii" 2). Těch vědců je 25 a jsou mezi nimi renomovaní molekulární biologové, mikrobiologové, teoretičtí biologové, biofyzici, ekologové a agronomové. A jak to tak čtu, znovu se nemohu ubránit mrazení.

V porovnání se všemi dosavadními necitlivými zásahy člověka do jemného přediva přírody, ať už se mu vymstily anebo teprve vymstí a ať už se to dělo pod praporem vědy nebo ne, manipulace s geny je, dovídám se, nekonečně nebezpečnější. Geneticky zkonstruované organizmy vypuštěné nebo uniknuvší do přírody mohou migrovat, dále mutovat a rozmnožovat se nekontrolovatelným způsobem. Ve volné přírodě pak mohou být nenápadně vtaženy do mechanizmu přirozeného výběru, z něhož vystoupí v nové, dokonalejší a k přežití přizpůsobené podobě (a všechny nás sežerou, což se už v prohlášení znepokojených vědců neuvádí).

Žádná legrace, však. Je jisté, že třeba vedle radioaktivního zamoření, které má koneckonců přece jen svůj známý, i když dlouhý poločas, jsou následky našeho hraní si s genomy podstatně méně předvídatelné a jediné, co víme, je, že mohou mít autokatalyticky lavinovitý průběh.

Situace je horší i tím, že některé bioinženýrské produkty, zejména ty, které se týkají zemědělských plodin, mohou být (a již jsou) komerčně velmi zajímavé. A tam, kde se otevírají měšce, jde veškerá střízlivost a pozornost k budoucím generacím stranou. I ve financování vědy se to projevuje: granty na výzkum ve vědách o živé přírodě se přesouvají do komerčně potenčních směrů, především genetického inženýrství, na úkor šířeji pojatých, holistických a integrujících projektů.

Čtu dál, mrazí mě, ale po chvíli zjišťuji, že mé mrazení má – paradoxně – opačný zdroj. Co že tito znepokojení vědci hodlají dělat? Chtějí „uvědomit relevantní národní a mezinárodní institucionální autority o potřebě strategií a opatření k monitorování a regulaci aktivit v oblasti genetického inženýrství“ (cituji i s napodobením úředního stylu jazyka).

Tak a máme to. Ať válčí inženýři s autoritami! Kam se však přidají vědci? To je zajímavá věc: Vědci budou na obou stranách. Jedni, uchváceni svým uměním manipulovat s geny, budou hájit svobodu vědeckého bádání, a to s jistotou, že jejich věda ví, co je lidstvu a přírodě prospěšné. Druzí, zděšeni svými odhady možných následků činnosti prvních, budou prosazovat vědecky podložená moratoria na vytipované směry výzkumu, a to s jistotou, že jejich věda ví, co je lidstvu a přírodě škodlivé.

Myslím, že nikdo, opakuji nikdo, neví, co je lidstvu a přírodě prospěšné a co škodlivé. Pokud se neomezíme jen na ten nejužší horizont kolem nás a před námi, nevíme ani, co je to prospěšnost a co škodlivost. Definujte mi někdo, prosím, co je to plevel a co je to škůdce, řekněte mi, zda biodiverzita je prostředek nebo cíl, poučte mě, zda druh, který vytlačuje jiné druhy, je lepší nebo horší. Zda člověk, který vytváří nové druhy, je lepší nebo horší.

Poznámky

1) Viz M. Babincová, P. Babinec: Výpočty pomocou nukleových kyselín, Vesmír 74, 545, 1995/10, a můj úvodník v témže čísle.
2) The Need for Greater Regulation and Control of Genetic Engineering. Third World Network, Penang, Malaysia 1995.
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, Ph.D., (*1938) absolvoval FEL ČVUT v Praze. V letech 1969–1971 studoval Ph.D. (počítačové vědy) na University of California v Berkeley. Několik let pracoval jako výzkumný pracovník v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. V současné době je docentem na Univerzitě Karlově v Praze a působí v Centru pro teoretická studia (společném pracovišti UK v Praze a AV ČR), jehož byl v letech 1990 – 2008 ředitelem. Přednáší na MFF UK.
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné