Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Biosféra jako smetiště genů?

Etika, legislativa, biotechnologie a genové inženýrství
 |  5. 1. 1995
 |  Vesmír 74, 15, 1995/1

/viz rovněž glosu Radima Brdičky 74, 32, 1995/1/

Podíváme-li se na modř oblohy nebo na její třpyt v noci, když je vyhvězdíno, měla by se ozvat ve svědomí člověka pozemského výčitka, že z té krásy jsme za posledních několik desetiletí udělali smetiště. Produkty našich úspěšných i neúspěšných “kroků do vesmíru″ tu opuštěně bloumají jako rezivé hrnce na divoké skládce za vsí. Bohužel, už se s tím nedá nic dělat.

Je však před námi hrozba dalšího smetiště, se kterým se ještě něco dělat dá a musí, protože je přízračné a zákeřné zároveň. Vyhořelý stupeň rakety je zřetelné konkrétno, plecháč s předvídatelnou dráhou a jednoznačným osudem – dříve či později shoří a zanikne.

Co však zatoulaný gen, produkt našich dětských krůčků v ″přetváření živé přírody″, molekulární genetiky? Především se může množit. Také přeskakovat mezi různými živáčky a s nimi se pohybovat v prostoru. A co nejhorší – může se měnit a mít svůj vlastní vývoj. Na předvídání, natož ovládání těchto osudů je současná věda krátká.

Jak praví historie, člověk se neznámého bál, a dobře činil. Dokud budou osudy toulavých genů neznámé, jest nám se jich bát. Jenže hra s geny je tak mocným a cenným nástrojem jak vědy, tak dalšího bytí lidstva, že se jí nemůžeme vzdát a musíme ji vylepšovat a používat.

Proto moudří ve vědě a právech vytvořili pravidla, jak by džin mohl sloužit, aniž ho vypustíme z láhve. Jejich dosud platná verze je ve směrnicích Evropského společenství 90/219/EEC a 90/220/EEC. I ony vzešly ze strachu z neznámého, jenže molekulární genetika jde rychle kupředu a neznámého ukrajuje, takže směrnice jsou dnes omezující víc, než je nutné, a budou co nevidět novelizovány.

V České republice se zatím tváříme, že v láhvi džin není.

Jenže to z nás nesejme odpovědnost za rizika vůči prostředí i třeba lidskému zdraví, která vytváříme lehkomyslným zacházením s geny. Kromě toho ″vstupovat do Evropy″ není jen McDonald a Fischer Reisen, ale také mimo jiné srovnání našeho zákonodárství s evropským. V genovém inženýrství bychom se ovšem neradi srovnávali s úrovní poloviny 80. let, kdy směrnice ES vznikaly a přidělávaly další nadměrné úředničení naší vědě. Aby si věda vydělala grantový groš, má ho až tak dost. Podívali jsme se přes plot zkušenějších a uvažujeme o následujícím pojetí:

Zákonná úprava musí být velmi obecná a rámcová, protože jde o rychle se vyvíjející obor a zákon nelze novelizovat každý rok. Měla by obsahovat pouze tři body:

A) Identifikovat okruh rizika. Tento bod je poplatný nejen současnému stavu vědy, ale i veřejnému mínění a etickým hlediskům. Proto na úrovni zákona musí být co nejobecnější a upřesnění ponechat na nižších právních rovinách (nařízení, vyhlášky).

B) Uložit obecnou povinnost, že každý uživatel, který hodlá vyvíjet aktivitu v tomto rizikovém okruhu, je povinen to ohlásit Instituci a řídit se jejími rozhodnutími. Tento stupeň je třeba podepřít sankcemi.

C) Zřídit Instituci odpovědnou za to, že z uvedeného rizikového okruhu nevzejde škoda člověku, jeho majetku a prostředí. Odpovědnost zajistit příslušnými pravomocemi. Odpovědnost musí zahrnovat i to, že s veškerými informacemi, které uživatel označí za důvěrné, se bude jako s důvěrnými zacházet, a dále, že rozhodnutí budou učiněna v časovém limitu, který bude co nejméně omezovat uživatele. V pravomoci Instituce bude mj. akreditace bezpečnostních komisí uživatele, čímž se vytvoří decentralizovaný systém.

Jelikož takováto instituce bude muset řešit případy vědeckého výzkumu, vyučování, průmyslu, zemědělství, částečně i zdravotnictví, zdá se nejlogičtější, aby byla zřízena při rezortu životního prostředí, ale aby měla i odbornou radu, která by zahrnovala specialisty ze všech těchto odvětví.

Protože harmonizace našeho zákonodárství s evropským zahrnuje, střízlivě odhadováno, 3 až 5 tisíc právních dokumentů, nemůžeme si dělat iluze, že příslušný zákon začne platit napřesrok. Abychom tu v době jeho budoucího uplatnění nestáli zkroušeně nad genetickým smetištěm, jako je to ve vesmíru, navrhlo MŽP vydat v první etapě metodické pokyny. Výhoda je i v tom, že si tak vyzkoušíme fungování naší koncepce.

Molekulární genetika zasahuje nejen do činnosti člověka, ale i do něho samého jako genová terapie a analýza lidského genomu. Domníváme se, že tato oblast, v níž je člověk subjektem i objektem, by se neměla slučovat pod jednu legislativu s bezpečností biotechnologií. Má zcela jiný akcent, spíše eticko-právní, zasahující do ochrany osobnosti a lékařské etiky, která už svá pravidla tradičně má. Ostatně každá lékařská aplikace musí projít etapou bakterií nebo virů a buněčných kultur, čímž se automaticky touto etapou zařazuje pod regulaci bezpečnosti.

Citát

C. WRIGHT MILLS: Sociologická imaginace,

Mladá fronta 1968, str. 147

Za jakých podmínek vzniká v lidech potřeba stát se svobodnými a schopnými svobodného jednání? Za jakých podmínek jsou ochotni a schopni nést břímě, jež jim ukládá svoboda, a nepovažovat je za břímě, nýbrž spíše za ochotně nastoupenou cestu k přeměně sebe sama? A opačně: Lze lidi donutit, aby si přáli stát se usměvavými roboty?

Záměrem tohoto článku je vyzvat odbornou i laickou veřejnost k diskusi. Prosíme o zaslání příspěvků těm členům pracovní skupiny, jejichž specializace se týkají:

Obecné J. Drobník, Viničná 5, 128 44 Praha 2

drobnik@prfdec.natur.cuni.cz

Molekulární genetika prof. I. Rychlík, ÚMG AV ČR, Flemingovo nám. 2, 166 37 Praha 6

Bakterie, viry prof. J. Schindler, Ústav lék. mikrobiologie 3. LF UK, Šrobárova 50, 100 34, Praha 10

Průmysl Doc. V. Jirků, VŠCHT, Technická 5, 166 28 Praha 6

Rostliny Doc. M. Ondřej, Ústav molekulární biologie, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice

Živočichové Dr. J. Kaňka, Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR, 277 21 Liběchov

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika
RUBRIKA: Diskuse

O autorovi

Jaroslav Drobník

Emeritní prof. RNDr. Jaroslav Drobník, DrSc., (*1929) vystudoval mikrobiologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, do roku 1971 pracoval na Přírodovědecké fakultě UK. V šedesátých letech byl u zrodu platinových cytostatik. V letech 1971–1990 pracoval v Ústavu makromolekulární chemie ČSAV. V r. 1991 byl jmenován profesorem biofyziky na PřF UK. Zabývá se biotechnologiemi. Je jedním ze zakládajících členů sdružení BIOTRIN (původně BIOTREND).

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné