Okultismus a věda

Je to citlivá oblast, do které kniha vstupuje. Na jedné straně věda se svými přesnými i přísnými požadavky na zkoumané skutečnosti a vlastně i do jisté míry s nároky na to, zda uznat něco za existující, či ne. Na druhé straně směry stojící mimo tuto sféru, snažící se někdy studovat jevy, které se nedají zachytit, prchavé, unikající a nesnadno pak prokazatelné.

My jsme tu dnes u nás v poněkud zvláštní situaci. Po 40 letech ideologického útlaku, ve kterém bylo možno oficiálně studovat a zveřejňovat jen to, co bylo v souladu s tzv. „materialistickou“ vědou, jinak by to bylo prohlášeno za „idealistickou“ pavědu, se otevřely volně dveře všemu, co nemělo možnost se projevit. A co mělo stejně jako věda právo na vyjádření svého přesvědčení. Díky za tuto dnešní možnost svobodného sdělování názorů. Ať co nejdéle vydrží a platí – pro obě strany. Dnes však mají někteří lidé dojem, že se situace jakoby obrátila.

Asi každý rozumně uvažující čtenář si je vědom, že současné vědecké poznání postihuje jen část skutečnosti, ve které žijeme. Že zůstává mnoho nepoznaného nebo že to poznané je jen zlomek z toho, co nás obklopuje a čeho jsme součástí. Přemýšlivý, soudný člověk, nepřijme jen tak argumenty – ať z té či oné strany – které jej nepřevědčují nebo jsou nedostatečné až přímo vymyšlené. Ví, že jen nejvyšší a pokud to jen jde nestranná kritičnost mu může pomoci na cestě za pravdivým poznáním. (Občas projevená zaťatost přívrženců některého z táborů vyvolává jen smutný úsměv.)

Do této doby přichází na trh kniha, která patří k těm, které se stavějí jednoznačně na stranu vědy. Je to soubor článků přeložených ze švýcarského časopisu EXPERIENTIA z r.1988, jejichž autoři rozebírají výsledky některých současných „mimovědních“ disciplin a vyslovují k nim své výhrady. Název knihy je snad trochu zavádějící. Chápání slova „okultní“ se dnes posunulo snad k více „temným“ záležitostem, než o kterých kniha pojednává. Její obsah nejlépe vynikne z názvů kapitol – Zkoumání paranormálních jevů (jako úvod) (D. F. Marks, Anglie), Oprávněný a neoprávněný skepticismus k paranormálním jevům (P. Kurtz, USA), Odhalování podvodů a klamů (J. Randi, USA), Astrologie (S. Carlson, USA), Zneužíván biologie v souvislosti s paranormálními jevy (G. C. Hewit, Nový Zéland), Paranormální jevy a zdraví (P. Škrabánek, Irsko), Chůze ohněm (B. J. Leikind a W. J. McCarthy, USA), Parapsychlogické pokusy (R. Hyman, USA), Telepatický přenos (C. Scott, Anglie), Technika čtení osudu (D. L. Dutton, Nový Zéland) a Psychologie paranormální víry (D. F. Marks, Anglie). Jsou to střízlivě pojaté kapitoly, kritické a jasně odmítavé k “nevědeckým“ oblastem. Dozvíme se z nich mnoho, dokonce i jak chodit po rožhavených uhlících, jakou techniku bychom si měli pořídit pro seance jasnovidecké či mediální (na základě rozboru práce pořadatelů takovýchto sezení, tam pak způsob jak vést rozhovor s obecenstvem.) A také – často – o jasně prokázaných podvodech. (Jedna kapitola to má přímo v záhlaví.) To, samozřejmě, je nejméně dostačující důkaz proti existence nějakých jevů. Napadeny jsou i obory, které požívají určitého uznání i v některých odborných kruzích, jako např. akupunktura či homeopatie. Komentovat obsah kapitol by bylo zcela nepatřičné. Ať si každý čtenář utvoří svůj vlastní názor podle svého založení a životní zkušenosti. Ti, co stojí na straně vědy, najdou zde jistě mnoho dalších důkazů, aby se utvrdili ve svém přesvědčení. Pro ty, kteří jsou na opačném konci názorového  spektra, může být užitečné rozebrání argumentace protivníků, nalezení jejich případných slabin a třeba pak posílení ve svém opačném názoru. Je to vhodné čtení pro každého, kdo se rád otvírá všemu, rád porovnává různé názory a kdo si rád činí na věci vlastní svobodný názor.

Okolnosti vydání této knihy si zasluhují jednu doušku. Kniha vyšla v nakladatelství uvedeném v záhlaví, které se dosud představilo jen tímto prvním a dosud jediným produktem! Založil je totiž dnes v důchodu žijící bývalý pracovník nejdříve Fyzikálního ústavu ČSAV, později z důvodu, že se tam cítil šikanován, pracovník Státního výzkumného ústavu ochrany materiálu Dr. Stanislav Libovický, CSc. (nar.1932) a to právě za účelem vydání této knihy. Je tak nespokojený se současným přívalem „nevědecké“ literatury a podle něj nepatřičným ovlivňováním lidí, že prodal polovinu své části domu, aby získal peníze na náklady za knihu! (Kdo se chce seznámit s jeho názorem na „chorobnou vědu“, ať si přečte bývalou redakcí na polovinu zkrácený článek ve Vesmíru 68, 274, 1989/5). Knihu prodává do knihkupectví za cenu, kterou stálo pořízení jednoho výtisku. Alespoň mu nebude možno vytknout, že dal něco dohromady a vydal jen proto, aby se svezl na módní vlně současných zájmů a aby „nahrabal peníze“. Není pochyb o tom, že jsou jistě na opačné straně někteří stejně zapálení a nezištní přívrženci.