Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Kámen a strom

 |  5. 9. 1994
 |  Vesmír 73, 538, 1994/9

S kamenem jsou odpradávna spojovány atributy trvalosti, stability, spolehlivosti, neměnnosti, nepomíjejícnosti, věčnosti, nezničitelnosti, nepohyblivosti, statičnosti, tíhy, směřování dolů. Tyto atributy nacházíme také všude tam, kde kámen přebírá roli symbolickou. Pokládáme základní kameny, aby stavba byla pevná a trvalá, posvátná a význačná místa jsou označována kameny, obětiště a oltáře byly kamenné a není-li snad oltář kamenný, má do něj být kámen aspoň zapuštěn. A to už nemluvím o událostech a lidech, jimž má kámen propůjčit aspoň některé ze zmíněných atributů. A také naše poznání má mít povahu kamene: má být pevné, neotřesitelné a trvalé. Není divu, že se kámen stal i tím exemplárním jsoucnem, tím příkladem, kterým se v jedné tradici, jednom modelu světa odpovídá na otázku, co je to, co je opravdu jsoucí. Tomuto modelu světa také někteří filozofové říkají Steinmodel.

Víme ovšem také, že na místech posvátných a dějinných se nepokládal jenom kámen, ale vysadil se tam vždy i strom. A atributy stromu jsou komplementární k atributům kamene: dynamický život proti statičnosti kamene. Strom je imago mundi, je to také exemplární jsoucno, jenže v jiné tradici, jiném pojetí či modelu světa. Zdeněk Neubauer vymyslel pro tyto dvě tradice zvláštní označení: tradice či kultura hyletická (řekněme ‘lesní’) proti tradici eremiální (řekněme ‘pouštní’). Tradice hyletická žila spíše ve skrytu vůči převládající tradici eremiální, avšak začínáme si ji uvědomovat tím silněji, čím více se svět (duchovní i přírodní) začíná proměňovat v poušť.

Kámen, i ten nejtvrdší, zvětrává a rozpadá se v půdu. Je to kupodivu obsaženo i v našem slově ‘žula’, které k nám přešlo z německého ‘Sohle’ a latinského ‘solum’, znamenajících právě půdu. Tedy to, z čeho strom roste. Není to tak, jak jsem si nějakou dobu myslel, že jde o dvě zcela neslučitelná exemplární jsoucna, o dvě nesmiřitelné tradice. Spíše se mi to jeví jako dva póly, mezi nimiž se rozprostírá pole skutečnosti, neredukovatelné na žádný z těchto pólů. Jedno vím ale určitě: neobejde se to bez světla, univerzálního principu zjevnosti, stvoření, logu, života, pravdy.

Pavel Opočenský pracuje s kameny nejtvrdšími. Řezáním, vrtáním a broušením diamantovými nástroji proniká do hloubi masivních bloků žuly či syenitu a tím je prosvětluje. Sítě řezů a děr, vytvářených s přesností až šperkařskou, zachovávají sice všechny atributy i výtvarné kvality kamene samého, ale současně vše posouvají do řádu světla. Tím nabývají až archaických symbolických významů. Možná že jsou kamenem i stromem současně.

Věda


Člověk, jen sám sebou zaujatý člověk,

málo citlivý k přírodě věcí, vstoupiv do našeho století,

zplodil giganty.

Ale maniakálně zapleten do sebelásky a vnitřních rozporů

nemůže zvládnout své hybridy.

Navyklý zabývat se bezbřehými sny, obrací nyní sám

do sebe pokusné nože, kterými ztrýznil přírodu.

A mají žhavé hroty:

V duchu vyvstává předtucha vlastní zkázy.

Akteón, který mezi listovím spatřil nahou bohyni,

byl roztrhán vlastními psy.

Malé vědění, oblázek v pobřežním štěrku, kapka z oceánů.

Ale kdo by býval tušil někdy,

že toto skoro bezvýznamné málo, je mnoho,

příliš mnoho.

Robinson Jeffers, Maják v bouři, Československý spisovatel, Praha 1983, přebásnil Kamil Bednář

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné