Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Otevřené oči a zvednuté obočí

 |  5. 10. 1994
 |  Vesmír 73, 543, 1994/10

Snad jednou přijde doba, kdy pravnuci našich vnuků budou skládat hrdinské eposy o velkých vědcích našeho věku, o jejich slavných badatelských činech a o vášnivých diskusích. Jeden z největších eposů jistě oslaví i vzrušující příběh teoretické fyziky z první poloviny dvacátého století. Jména jeho hrdinů budou Einstein, Bohr, Heisenberg, Schrödinger, Pauli, Dirac, de Broglie a další.

Jaké to asi velké hrdinské činy budou opěvovány nejvíce? Bude to odvaha těchto mužů vydat se, vyzbrojeni jen aparátem čisté matematiky, do světa nepatrných rozměrů, obrovských energií a nedostupných rychlostí? Bude to smělost dobývat území za hranicemi lidské obrazotvornosti – tam, kde se vlny hroutí v částice a kde částice mizí ve vlnách?

Možná, že zcela jiné hrdinství bude jednou ceněno daleko víc. Hrdinství vědce překročit hranice své vlastní disciplíny a dělat to, čím se tradičně zabývali filozofové, dokud se neutekli do svého vlastního oboru. Vzpomínáni budou ti, kdo se již dnes „směle pustí do syntézy faktů a teorií, přesto, že o některých mají jen částečnou znalost z druhé ruky – riskujíce přitom, že se zesměšní,“ abych použil výzvy Erwina Schrödingera. Právě on, tvůrce vlnové mechaniky, byl jedním z těch velikánů fyziky dvacátého století, kteří se nezalekli vkročit na cizí teritoria.

Myslím, že bychom si slavné vědce měli připomínat spíše při výročí jejich knih než při výročí jejich osobních dat. A místo nudných oslavných řečí bychom si raději měli vždy nějakou tu knihu poctivě přečíst. Tak tento rok je tomu právě poctivých 50 let od prvního vydání Schrödingerovy knihy „Co je to život?“ 1) Doporučuji k přečtení – překvapí vás, jak hluboké a stále (či znovu) aktuální jsou jeho úvahy. Navíc je to krásný příklad vědcovy smělosti toulat se daleko za hranicemi svého oboru.

Také jsem si to přečetl a ještě další jeho spisky, obdobně toulavé. (Něco jsem o tom napsal, najdete to v tomto čísle: Vesmír 73, 570, 1994/10). Hlásám, že každý vědec by se měl podobně jako Schrödinger zamýšlet a občas něco napsat (aspoň pro sebe) nejen o své vědě, ale i o vědách jiných, o světě kolem sebe a o sobě samém uvnitř světa. Proč však se málokdo k tomu nechá zlákat? Pominu-li ty, kteří s něčím takovým nechtějí nic mít, a ty, kteří na to nemají (velký rozdíl mezi nimi asi není), zůstává ještě nadějná skupina vědců, kteří se ostýchají čistě ze strachu, že se prozradí jako filozofičtí diletanti. Znají to dobře uvnitř svých oborů a vědí, jak dopadne ten, kdo neumí zasvěceně navázat na vše, co vykonali druzí. Filozofii považují za další velkou disciplínu, jejíž divný měkký jazyk se musí ovládat a v níž se patří dobře znát, co který velikán již dříve (třeba i hodně dávno) vyplodil.

Pravda, filozofie v podobě takovéto disciplíny také existuje, dokonce je to velmi disciplinovaná disciplína, ale to není ta filozofie, kterou mám teď na mysli: jde mi o filozofování jako způsob bytí s otevřenýma očima a zvednutým obočím.

Jednou z nejpozoruhodnějších vlastností člověka je schopnost divit se. Existují dva typy údivu, výrazně odlišné, a jejich odlišení pomůže odlišit údiv nefilozofa, například vědce (když dělá vědu), od údivu filozofa (když nedělá vědu). I to mám od našeho dnešního oslavence 2) . První typ údivu je běžný, každodenní: Jakto, že tady teď je to jinak než jinde jindy? Jakto, že je to tak, ač bych čekal, předvídal, myslel, odvodil, že to bude jinak? Druhý typ údivu je filozofický: Jakto, že se vůbec s něčím setkáváme, že vůbec něco prožíváme, zakoušíme, že se dokonce divíme? Že vůbec jsme? Že vůbec něco jest?

Chápete ten rozdíl? V prvním případě se divíme, když se něco liší od toho, co je nějak normální, přinejmenším co si dovedeme jako normální představit. V druhém případě se divíme dokonce již tomu, co je normální, a navíc ani nevíme, jak by to muselo vypadat, abychom se nedivili!

Řeknu teď ošklivou věc: cílem vědy je normalizace. To jest zbavování věcí či jevů jejich podivnosti (údivu hodnosti) tím, že jsou rozpitvány, rozpleteny a rozloženy na věci a jevy normální – to jest takové, kterým se nikdo nediví (v tom je vlastně jejich odlišnost od rozmanitých pseudověd, pavěd a nevěd). Normalizace vědce uklidní, aspoň na dobu, než se začne zase něčemu divit. Filozof se nemůže uklidnit nikdy, protože normálnost vrací mezi podivnost a protože místo po odpovědích touží po otázkách.

Poznámky

1) E. Schrödinger: What is Life?, Cambridge, 1944
2) E. Schrödinger, My View of the World, Ox Bow Press, Woodbridge, Conn., 1983, s. 11
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...