Ze světa drobnohledného.

Pomocí drobnohledu stal se člověk tvůrcem:

vykouzlil z ničeho život a dal ho mrtvé druhdy hmotě.

Slova tato pronesl jedenkrát Purkyně ve svých přednáškách ve vlastenecké společnosti slezské, chtěje poukázati přímo na mohutný onen ruch, který po vynalezení a vědeckém upotřebení skel drobnohledných na počátku 17. století všeobecně vznikati a šířiti se počínal. Do té doby zůstával život rostlinstva i zvířectva obmezen toliko na útvary pouhým okem viditelné - vše ostatní bylo mrtvo, pouhá hmota neruchomá, bezživotná.

A ký to div pod drobnohledem !

Tato mrtvá hmota, vzduch, voda, kaluž i prach pozemský plny bujného života, všude hemží se drobní tvorové ve formách nejrozmanitější v počtu nedostižném. Celý nový svět, nikdy nevídaný, nikdy netušený rozprostírá se před zrakem naším. Žasneme, jako žasnul prvý jeho objevitel.

Přední pozorování, která na počátku sedmnáctého stoeltí zvětšovacími přístroji činěna byla, platila pouze mechům, žihadlu a oku včely, některým člověčím cizopásníkům a t. p. ¹⁾ Teprvé r. 1675 odkryl Antonín Leewenhoeck ²⁾ první nálevníky ve vodě stojaté. Londýnská akademie, které v brzce vynález svůj zaslal, byla jsou u vyjevení, nemohouc nikterak pochopiti, aby v jedné kapce vody na 100.000 ústrojných živoků pohodlně žíti a pohybovati se mohlo. Oko uvyklé na rozměry veliké, nevěřilo životu v rozměrech malých. Učená společnost londýnská nedůvěřovala vynálezu Leewehoeckovu považujíc ho za výtvor spíše fantastický než skutečný neb alespoň pravdě podobný, čímž tento zajisté uražen, zaslal po dvou letech opětný přípis královské společnosti učenců londýnských, v němž v přesvědčení neklamném dotvrzuje, že dřívější udání svá nejen nepřeháněl, nýbrž přespříliš uskrovnil, poněvadž prý dle opětovaných zkoušek dá se souditi, že v jedné kapce stojaté vody více než 2,730.000 divných sice, ale přec živých bytostí přebývati může.

Pozoruhodné zůstává zároveň, že nazval bytosti tyto "prvky životními"; snad tušil již tehdy onu velikou pravdu, že veškerý svět ústrojný zbudován je z prvků živých a samostatných, snad viděl poněkud také prvky tyto v těle člověčím i zvířecím, kteréž terpvé v létech třicátých nynějšího století nade vši pochybnosti seznány byly prvně naším Purkyní co základ všelikého života ústrojního.

Pravdě podobné je to velmi, neboť již roku 1577 vyslovil se L. určitě, že vzduch, voda i zvířata naplněny jsou prvky životními pouhému oku neviditelnými.

Bylyť to první idey drobnohledné pytvy, která vynálezem drobnohledu v zárodku počata, teprvé během našeho století k plnému rozkvětu se vyvinula.

Leewenhoeck vkročil na nejlepší dráhu, aby odkryl učení v elementárních organismech, avšak nebyl u vědeckém vzdělání tak zdokonaleným a pokročilým, aby byl mohl na ní vytrvati. Poměry časové zakotvené tehdy ještě hluboko v bludech středověkých v brzce zanesly snahy jeho na bezcestí, z kteréhož více nesešel.

Vynález Leewenhoeckův přiměl svého času přírodozpytce i lékaře k domněnkám nejpodivnějším, - a on jim nejen nebránil, nýbrž i mlčky naslouchal a snad s nimi i souhlasil.

Nejprvé přičítáno životním prvkům jeho původ moru a zpovolna byly pak příčinou všelikého málomocenství vůbec.

Náhled podobný byl době tehdejší úplně přiměřený, jelikož spůsobem dosud neznámým sliboval vyváznutí z onoho chaosu, v kterémž vědy přírodní, hlavně však lékařství se nacházely. Drahné věky pátráno marně po příčinách té neb oné choroby a hle - nyní objevením Leewenhoeckovým bylo lze bez nesnází je vysvětliti; - proč tedy by ho nebyli přijali?

Avšak na vzdor tomu měl Leewenhoeck také nepříznivce; tak na př. sám veliký reformator přírodozpytu Karel Linné (v předešlém století) nemohl z počátku s ohromující myšlenkou jeho nikterak se spřáteliti, a vyslovil se v spisech svých rozhodně, že ona drobnohledná zvířátka, která "sluha delftského soudu prý viděl, nejsou než mechanicky, tedy trpně a bezvolně, z příčin jediné zevnějších pohybovaná těliska a bezživotná, olejovitá a tukovitá. I královská akademie v Paříži horlila proti "životním prvkům" a všelikým od nich povstalým neblahým následkům, vyjádřivši se zřejmě, že u velikosti 1/676 pařížské čárky všecka možnost živu býti naprosto přestává. Cokoliv ve světě menším bylo, zůstalo dle náhledu jejího jen pouhou hmotou mrtvou.

Avšak netrvalo dlouho a nešťastné myšlenky tyto horempádem se bortily.

Drobnohled nemilosrdně se na nich pomstil, dokazuje v rukou nestranných pozorovatelů napořád, že říše tvorstva i rostlinstva nám nevidomá v rozměrech přeohromných po celém povrchu zemském i ve vlnách vodních mohutně se rozkládá. Sám Linné později v nejlepším díle svém přírodovědeckém (Systema naturae) utvořil zvláštní třídu pro živoky drobnohledné, které ovšem bez všeho soustavního rozřadění jen co "Chaos" nálevníků na konec knihy své přidělil.

Skvělé mnohoslibné pokusy pomocí drobnohledu laciných vavřínů a slávy světové si dobýti zanešeny zpovlovna do všech úhlů pevniny evropské. Drobnohled stal se nezbytným nářadím kabinetů přírodvědeckých, i lákajícím prostředkem všelikých spekulantů, kteří zvědavému člověčenstvu za slušný peníz okazovali skrytá tajemství "Matky Přírody".

Následkem těchto úspěchů bádání drobnohledného snaženo se juž záhy staré náhledy o původu činnosti životní, o počátku a vzniku tvorů i rostlin pomocí zvětšovacích skel rozřešiti. Domýšleliť se mnozí, ž při velikém zvětšení konečně se zdaří dohlédnouti v prvopočátek životných ústrojí, že možno bude sídlo "duše" vyzpytovati a t. d. Náhledy podobné mají sice prastarý kořen a ploužily se po tisíceletí smýšlenkami lidskými, leč nikdy nezdála se k rozřešení jejich příhodnější doba jako po vynalezení drobnohledu.

Zejmena domněnka o volném vznikání tvorstva a rostlinstva z hmoty mrtvé, neústrojné, bez rodičů, či tak zvaná "generatio aequivoca" (spontanea) zajisté pravení původem svým ze zřídla, z něhož vytékají prvopočátky dějin člověčenstva. Kdy člověk prvně počal rozeznávati a souditi, utvořil si bezpečně také prvotný názor o vzniku všeho toho, což kol něho žilo. A tu mu pak byla myšlenka povzstávání bytostí živých bez rodičů z hmoty mrtvé tím bližší, čím namahavější a nesnadnější jevilo se mu pátrání po vzniku a původu rozmanitého tvorstva i rostlinstva. - Za starověku pak přiznával důležitost i pravdu náhledům podobným sám veliký Aristoteles, "otec vědy přírodní," tvrdě pevně, že hmota, která s to je zvíře živiti, za poměrů příznivých ho také vytvořiti dovede. Tak tedy povstávaly housenky ze šťáv rostlinných, moly a červy vyvinovaly se z masa hnilobě propadlého, žáby a úhoře rodil náplav rybničení neb říční atd.

"Generatio aequivoca" byla přírodozpytcům staro- i středověkým jakýmsi výhodným prostředkem, který pomáhal tam, kam rozum jejich proniknouti nemohl. Otázka, jak povstal svět ústrojný, zanešena záhy v obor dogmat náboženských, a všemohoucnost božskou bráno potom ku pomoci všude, kde krátkozrakost a mělké vědění lidské vidělo mezery, kde tratilo nit skutečnosti. Pomocí nauky o pratvoření volném vykládali tvůrcové rozličných soustav náboženských původ světa stoupencům svým spůsobem rozmanitým, zvykům a bájím domácím vždy přiměřeným.

Nejrozsáhlejší pole činnosti ale připravila generatio aequivoca filosofům a tak zvaným rýpalům filosofickým, mezi nimiž nalezla hojných a upřímných přátel i urputných protivníků podle toho, jak se jim do krámu hodila.

Spory mezi těmito nepřátelskými tábory tak řečených filosofů moderních nebo modních jsou spíše zábavné nežli vědecké, pročež s účelem naším žádného spolku nemají, ačkoliv v Německu dosud ještě na denním pořádku bývají.