Nové měření vzdálenosti země od slunce.

Hvězdáři připravují se k důležité práci. Po více než sto letech nastoupí totiž opětný přechod Venuše přes slunce.

Hvězdu tuto zajisté každý zná co krásnou velikou večernici, když v měsících podzimních sleduje slunce na západu, aneb co světlou jitřenku, předchází-li toto na východě. Je to nejjasnější hvězda na nočním nebi - skutečná "Krásopaní." Na dráze své kolotá zpovlovna v čáře eliptické mezi zemí a sluncem, od něhož vzdálena je asi 15 milionů mil; k zemi naší může se ovšem přiblížiti i na 5 milionů mil, kdežto naopak až na 35 milionů mil v jistých místech oběhu svého od ní se vzdaluje. Dráha její kolem slunce leží vně dráhy zemské a sličná Venuše musí tudiž při každém oběhu svém jednou mezi zemí a sluncem projíti, při čemž viděti ji lze co malounký černý kotouček na jasném kotouči slunce, kterak na východním kraji vystupuje, několik hodin sluncem probíhá a pak z něho na západním kraji opět vystupuje.

Průchody tyto opakují se vždy po dvou při každém více než stoletém oběhu její, t. j. po průchodu prvém následuje v osmi letech průchod druhý. Poslední dva děly se 5. června 1761 a 3. července 1769 a byly pozorovány ode všech téměř hvězdářů, neboť juž na počátku osmnáctého století upozornil na ně slavný astronom Halley, jakožto na nejsnadnější a nejzevrubnější prostředek k určení vzdálenosti slunce od země.

A což pak dosud neznáme tuto vzdálenost?

Ovšem, známe ji, ale jen podle různých výpočtů dosti značně mezi sebou se lišících, tak že bedlivé opravy jejich nesrovnalosti nezbytně je potřeba.

Encke na př. vypočítal vzdálenost země od slunce ze všech hvězdářských bádání, jež konala se v zmíněných letech předešlého století asi na 20,682.329 mil, avšak bližším a důkladnějším pozorováním známé dráhy měsíce a pak hvězdy Marsa, která rovněž při každém oběhu svém prochází mezi sluncem a zemí, vyšetřilo se, že počet Enckův asi o 1/30 své hodnoty se zvýšiti musí.

Tuto chybu zavinil asi nezdar, který hvězdáře tehdy v nejdůležitější době přechodu Venušina zastihl. Ačkoliv ode všech téměř vlád evropských vyslány byly za účelem tím znalci zkušení na různé stanice pozorovací do končin polárních, jak na sever tak na jih, nedostála přec ani jediná z výprav těch úplně úkolu svému, neboť měly vesměs plochu sluneční části hustým mrakem zakrytou. Udání jejich byly výpočty jen pravdě přiblíživé a spůsobily ve vědě astronomické spíše zmatek nežli úspěch.

Poněkud lépe dařilo se hvězdářům po osmi letech při průchodu druhém. Zkušenost naučila je vyhledávati příhodnějších observatorií byť při nich na krátko i všeho obvyklého pohodlí sříci se museli. Zejmena ředitel hvězdárny vídeňské jesuita Hell byl tak šťasten, že na stanici své ve Wartenhusu (v Laponsku) celý důležitý děj od počátku až do konce jasně a bez překážky pozorovati mohl. Od něho očekáváno tudíž nejspolehlivějších zpráv, kteréž také po devíti měsících tiskem vyšly (r. 1770).

Bylo to překvapení! Svět hvězdářský roztoužený nedočkavou dychtivostí žasnul nad těmi podivnými počty, jež mu jezuita Hell předložil. Nikdo jim nerozuměl. Všeliké dosavadní rozvrhy a kombinace učenců, ničeny tu pojednou ciframi Hellovými. Pravdy druhdy jasné, dokázané a pověřené převráceny v matný omyl a z pořádku učiněn chaos. Marně hledáno východiště z tohoto neladu. Co bylo vlastně nepravdou? Zdaž uznané počty dřívějších badatelů, či nové cifry Hellovy? O tomto muži předc nemohlo se pochybovati, že co zkušený a výtečný hvězdář tolikrát a tak důsledně mýliti by se mohl, vždyť měl nejšťastnější příležitost a hotovost všech prostředků k řádnému a bezpečnému pozorování. Tak tedy počítáno zase jen na základě udání Hellových a ustavičně bez výsledku; k podezřívání jeho autority po drahná léta nikdo se neosmělil.

Teprvé později, když následkem jiných bádání hvězdářských vždy jen staré pravdy a nikoliv cifrové novoty z Wartenhusenu se potvrzovaly, odhalil francouzský astronom de Lalande důmyslnými kombinacemi nesprávnost Hellových počtů a vyzval akademii, aby pátrala po původních zápiskách jeho, neboť byl nade vši pochybnost přesvědčen, že Hell snad dobře pozoroval, ale špatně pozorování svá spracoval. Po dlouhém hledání objeveny vskutku zápisky činěné od Hella a jeho společníků v observatoři Wartenhusenské; choval je důvěrný přítel jeho baron Münch-Bellinghausen pohozené v své pozůstalosti bibliotekární. A hle, zde byly prvotné cifry vesměs skorem vyškrtány a novými nahraženy. Chtěl jesuita tedy klamat svět či klamal sebe sama? To zůstane do věků nerozřešeno. Dosti na tom, že podvod byl odkryt, a věda z bezcestí opět v koleje pravé vpravena, na nichž zajisté v brzce ještě utěšenějších výsledků docílí, neboť opět blíží se důležitá doba obou průchodů Venuše přes kotouč slunce dne 9. prosince 1874 a 6. pros. 1882. Astronomové ovšem pochybovali, že by snad lze bylo vytěžiti z nich nějakých podstatných oprav v dosavádních našich vymoženostech hvězdářských, poněvadž prý nám chybí jednak příhodných míst pro bezpečná pozorování, jednak i potřebných zdokonalených přístrojů. Ale nešťastné předtuchy takové jsou plané. Co týče se první překážky, táž, jak se dovídáme, úplně je odstraněna a druhá pak rovněž více v hlavě snílků než ve skutečnosti straší. Podotkli jsme juž shora, že v předešlém století všecka astronomická pozorování děla se výhradně skoro na severu, což nejvíce k neúplnosti jejich přispělo. Nyní ale pomýšlí se také na výpravy hvězdářů k točně jižní, kde prý jsou stanice pro observatoria mnohem příhodnější, na nichž lze podle zkušenosti z posledních let zajisté bezpečného zdaru se nadíti. Arci vzpouzí se mnozí proti tomuto odvážnému kroku, zejmena v čas zimní, avšak liknavost jedněch překonána vytrvalostí a zmužilostí jiných. Tak vyhlídnuty pro opravné měření vzdálenosti země od slunce ostrovy Kergnelské a Donaldské, ležící daleko v moři jižním. ¹⁾ - Někteří astronomové ve službě anglické činili tam ob čas velmi důležitá studia hvězdářská i meteorologická bez velikých obtíží a bývalý ředitel astronomického a meteorologického ústavu v Melbournu, dr. Neumayer, jeden z předních znalců jižních končin polárních tvrdí určitě na základě mnoholetých zkoušek svých, že není pro pozorování průchodu Venuše příznivějšího místa než na řečených ostrovech.

K jeho osobnímu vyzvání odhodlala se i vláda vídeňská společně s pešťskou vyslati zvláštní výpravu vědeckou r. 1874 na jih, aby hlavně na oněch ostrovech rozbila stany své hvězdářské při průchodu Venuše. Dr. Neumayer radí pak k docílení bezpečného výsledku a vůči řídkému úkazu, aby již letos odjela výskumná komise tamtéž, která by v čas zaříditi mohla všecky nutné přípravy pro rozhodující okamžik průchodu. Kdy tato komise na cestu se vypraví, není nám dosud známo, dle návrhu dr. Neumayera, který se jí rovněž jako vlastní výpravy r. 1874 účastní, měla by vyplouti již počátkem června. Ostatně chystají k tomuto roku všecky vlády evropské výpravy učenců na různá místa v končiny jižní i severní; tak na př. připravuje Rusko 18 různých stanic pozorovacích na severu Sibiře, Angličané odjedou na ostrovy Prince Eduarda a vedle toho r. 1873 podniknou zvláštní expedici výskumnou do jižního oceanu, zdaž by i tam nenalezli jiného ještě příhodného místa pro zřízení observatoria. Ruch, který významným dějem průchodu Venuše po všem učeném světě nastává, je juž nyní bezpečnou zárukou zdaru a skvělého výsledku. Poznáváť se všeobecně vážná úloha, která nastává hvězdářům nyní žijícím, neboť na nich je, aby vyčerpali příležitostný a vzácný materiál tento do podrobna. Celá dvě století příští budou k výsledku jejich pohlížeti a z něho těžiti. Vždyť nejbližší opětný průchod podobný nastoupí teprvé r. 2012; do té doby pak užívati bude se vymoženosti posledního pozorování, rovněž jako v století minulém počítalo se na základě falšovaných zpráv Hellových. Koncem podotýkáme, že všecky výpravy vědecké, které letošním rokem na sever i na jih vyplují, zejmena však známá expedice Hallova, v popředí zabývati se budou astronomickými a meteorologickými studiemi, zvláště pokud by s příštím průchodem Venuše mezi sluncem a zemí souvisely.