Kvalita povrchových vod v České republice

Česká republika leží na rozhraní tří úmoří, proto můžeme naše území označit jako hydrologickou „střechu Evropy“. Na kvalitu odtékajících vod mají sice vliv také přírodní podmínky, ale především je závislá na znečištění, které způsobují lidé. Problematika ochrany vod se sleduje ve dvou oblastech: znečišťování (zejména povrchových vod) a jakost vod (povrchových a podzemních).

Znečištění povrchových vod

Počátkem devadesátých let minulého století bylo znečištění vod, zejména povrchových, vnímáno jako jeden z hlavních problémů životního prostředí České republiky. Většina významných vodních toků patřila do kategorií silně či velmi silně znečištěných a objevovaly se i vážné kontaminace vod podzemních.

Zastavení nebo omezení některých velkých průmyslových výrob významně snížilo znečištění z bodových zdrojů. Omezení a modernizace průmyslových výrob, které měly v 80. letech výjimky z dodržování tehdejšího zákona o vodách, přinesly mimořádně rychlý pokles znečištění ropnými látkami. Náprava starých ekologických škod zahrnující sanace podzemních vod zlepšila jejich kvalitu. Nový zákon o vodách a zákon o vodovodech a kanalizacích nabyly účinnosti r. 2001. Pozornost byla věnována především znečištění povrchových vod.

Zprvu (v první polovině devadesátých let 20. století) klesalo znečištění hlavně v důsledku snížení výroby, potom se začala projevovat výstavba čistíren odpadních vod a jejich modernizace, což pokračuje dodnes.

Podíl čištěných odpadních vod od r. 1999 stagnuje na úrovni 94–96 %. V roce 2007 dosáhl hodnoty 95,8 %, což je maximální hodnota od r. 1990. Za období 1990–2007 se znečištění z bodových zdrojů zásadně snížilo: BSK5 pokleslo o 94,7 %, CHSK_cr o 88 %, NL (nerozpuštěné látky) o 90 % a RAS (rozpuštěné anorganické soli) o 14,6 %. ¹⁾ Kleslo také množství vypouštěných nebezpečných a zvlášť nebezpečných látek. Snížil se rovněž objem makronutrientů (dusíku, fosforu), protože se více používá biologické odstraňování dusíku a biologické nebo chemické odstraňování fosforu. ²⁾

Průměrná účinnost čistíren odpadních vod (poměr množství znečištění na přítoku a odtoku) je velmi vysoká, u BSK₅ a NL je odstraněno více než 97 % znečištění, u CHSK_Cr, je to 94 %. Fosforu je odstraňováno 85 % a dusíkatých látek pouze 71 %. Přetrvávajícím problémem je znečišťování difuzního a plošného charakteru – nekontrolovatelného a obtížně měřitelného množství odpadních vod z rozptýlené zástavby a zemědělských podniků (především vymývání hnojiv a přípravků na ochranu rostlin z intenzivně využívané zemědělské půdy).

Jakost tekoucích vod

Množství látek vypouštěných do vodních toků klesá a jakost povrchových vod se zlepšuje. Základním nástrojem pro hodnocení jakosti povrchových vod je klasifikace do 5 jakostních tříd (viz odstavec Klasifikace jakosti povrchových vod v rubrice Data a souvislosti v pdf příloze). U většiny významných vodních toků lze v dlouhodobém vývoji kladně hodnotit posun z kategorií IV.–V. třídy, kde byly počátkem devadesátých let, do třídy I.–III., kam se dostaly během posledních let. Podle některých ukazatelů (BSK₅, CHSK_cr, NL) jsou naše povrchové vody čistší, narůstá však znečišťování látkami, které se odstraňují hůře (např. rozpuštěnými anorganickými solemi, specifickými polutanty či PPCP – Pharmaceutics and Personal Care Pro ducts). Závažné je zatížení fosfáty a anorganickým dusíkem, které pocházejí ze zemědělství i z domácností (zejména z pracích prášků). Přispívají k tomu také některé bodové zdroje, u nichž chybí třetí stupeň čištění odpadních vod. ³⁾ Příznivý vliv na kvalitu vod má zmíněné zvyšování počtu čistíren, které umožňují denitrifikaci ⁴⁾ a nitrifikaci ⁵⁾ či chemické srážení fosforu. Proto bylo celé území ČR vyhlášeno jako citlivá oblast s povinností třetího stupně čištění ve všech obcích nad 2000 ekvivalentních obyvatel. ⁶⁾

Podle údajů Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, v. v. i., za r. 2007 jsou nejzatíženější menší vodní toky s malou vodností, které protékají hustě osídlenými oblastmi nebo oblastmi s velkou zátěží (zejména Trkmanka, Lomnice, Litava, Kyjovka, Hájecký potok, Mrlina, Skalice, Vlkava a Zákolanský potok), z větších toků jsou to Bílina a dolní toky Lužnice i Ostravice.

Ještě nemáme vyhráno

Kvalita povrchových vod se od počátku devadesátých let zásadně zlepšila, stále se však v některých řekách vyskytují znečišťující látky v nebezpečných koncentracích, které tyto toky řadí do páté, tedy nehorší třídy jakosti vod. Na našem území máme mnoho malých obcí bez čistíren odpadních vod, jež vypouštějí znečištěné vody přímo do vodních toků. Stále se potýkáme s eutrofizací stojatých vod. Z minulých úspěchů se nemůžeme příliš radovat a musíme pokračovat v úsilí za zvyšování kvality našich vodních zdrojů. Termín pro naplnění evropské směrnice o čištění městských odpadních vod se nezadržitelně blíží. ⁶⁾

Další údaje o vodách v ČR najdete v rubrice Data a souvislosti v pdf příloze.