Čintamani a ptáci

Nevěř tomu, čemu nerozumíš, ale nezavrhuj, cos neprozkoumal (Karel Čapek). Původ a vznik nových věcí záleží mnohdy na náhodných okolnostech, které s vlastním problémem nemají naprosto nic společného (Otto Wichterle). Tyto dva citáty jsou skvělým úvodem k mému článku o firmě snažící se prodávat vynález, o kterém se neví, jak funguje. Začneme na počátku novověku.

Georgii Agricolae De Re Metallica Libri XII, které byly poprvé vydány v roce 1556, jsou skvělým svědectvím historie potýkání lidstva s okolní přírodou. Shrnují pragmatické poznatky o hutnictví a metalurgii v jednom z nejbohatších a špičkových revírů tehdejšího světa, Krušnohoří (viz Vesmír 73, 76, 1994/2). Agricola se zpočátku věnoval teologii, geologii, a zejména medicíně. V závěru svého života zcela opustil přírodní vědy a snažil se shrnout znalosti o dobývání rud a výrobě kovů do rukověti, která se v následujících letech stala základní učebnicí. Jeho ryze empirický přístup demonstroval životnost náhledu klasifikovaného v současné době jako technologický. Ten podstatně přispívá k formování tváře světa bez nutnosti využívat vědecké poznatky. Ke konfrontaci vědy a technologie dochází v okamžiku, kdy technologie selhává, resp. osvědčený postup přestává z nejasného důvodu fungovat. Váha finančního pozadí je evidentní a věda, tj. metoda použitá pro zkoumání jevů, se stává služkou, popelkou. Vědci rádi podstupují martyrium nezáživné práce inspirované zvukem ryzího kovu v pozadí. Potřeba nových informací o přírodě (materiálech, léčivech, počasí, fyzikálních zákonech atd.) se extrémně zvyšuje během rozsáhlých válečných konfliktů nebo jiných krizí. Tato údobí jsou okamžiky nebývalé popularity vědy a bývají veřejností stejně rychle zapomenuty, jak rychle vybujely. A tak se věda v současné době jaksi dostala na piedestal děda vševěda, v nemalé míře i značnou izolací vědců od laické společnosti. Moderní doba znamenala konec neměnných dogmat. V postmoderní době jsou formovány skupiny, nebo lépe školy, s myšlením na různých úrovních evidentně bez programově styčných bodů. V důsledku toho je věda zanechána ve vzduchoprázdném prostoru, vymezeném jednak naprostou nesrozumitelností pro veřejnost, jednak vírou ve svá paradigmata. Thomas Kuhn je formuloval jako „obecně uznávané a vědecké výsledky, které v dané chvíli představují pro společenství odborníků model problémů a model jejich řešení“. Ve stejné pozici je i technologie a spolu s vědou tak vytvářejí nesrozumitelnou podobu dneška. A tak se vracíme k základním problémům, jako je funkce jazyka nebo vztah celku a jeho částí. Řešíme je v celé šíři společnosti, ať na akademické úrovni, či šamanstvím na úrovni lidové. Stručně řečeno, domluva mezi odborníky, amatéry, vědci, umělci, popř. výčepním z oblíbené hospody začíná připomínat onu biblickou příhodu o zmatení jazyků. Jak řešit spor o „pravdu“? Snadno s Božími bojovníky, hůře s Hitlerem a norimberskými zákony, dnes připomíná hádky bláznů, scény namalované Boshem či žertíky Tyla Eulenspigela.

Existuje značný trh na sanaci zdiva proti vlhkosti. Používané technologie jsou obecně založeny na eliminaci kontaktu zdiva s vodou, přičemž se rozlišují různé zdroje vlhnutí jako tlaková spodní voda, povrchová voda, vzlínání apod. Jedna z firem, která vstoupila na náš trh, sanuje zdivo proti vzlínání netradiční metodou. Anténní systém je zavěšen v interiéru bez připojení na zdroj energie a firma zaručuje vysychání zdiva se zárukou na 20 let. Kdo za to může, není jasné. Autor vynálezu, respektovaný rakouský občan, podával řadu vysvětlení během 20 let existence přístroje. Namátkou vyberu jen ty, pod kterými si můžeme stěží představit nějaký fyzikální „efekt na vodu“. Např. gravimetrické vlny nebo utlumení vesmírné praenergie vodíkovým jádrem Země. Poslední verzí je magnetokineze, což je v rozporu s definicí. Kineze je neřízený pohyb, vyvolaný specifickými podněty. Vynález však předpokládá pohyb řízený podněty magnetického pole. Formulace je efektní na trhu, ale zadrhává při hledání podstaty funkce přístroje. Vynálezce je scientolog, má podle svého přesvědčení nezcizitelné právo svobodně myslet, svobodně mluvit, svobodně šířit své názory. Činí tak jazykem, který je směsicí výrazů z fyziky, filozofie a geobiologie, a proto je nejasný, zavádějící. Vzděláním je strojař, v domovském Rakousku za svůj vynález obdržel medaili Viktora Kaplana. Firma prodává přístroje od roku 1985 v Rakousku, Německu (především Bavorsku), Maďarsku a postupně proniká na další trhy. Nebyly zaznamenány žádné seriózní útoky na firmu ze strany spotřebitelů, organizací pro ochranu spotřebitele ani akademických institucí. Při známé šetrnosti Rakušanů má tato informace značnou váhu stejně jako údajný počet zhruba 30 000 prodaných přístrojů za 20 let.

Firma operující v ČR se stejným výrobkem žije v poněkud jiné atmosféře. Chybějí organizace testující kvalitu výrobku profesionálním způsobem. Tím jsou otevřeny dveře pro fámy, likvidaci kvalitního výrobku, ale i šarlatány a podvodníky. Mohou být směšovány dvě nesouvisející věci: popis principu a funkce, kvalita. Svérázným popisem funkce přístroje vyprovokovala firma silnou reakci nikoliv zákazníků, ale části odborné veřejnosti, bohužel však neadekvátním způsobem. Z evidentně fantaskního popisu efektu na molekuly vody byl učiněn závěr o nefunkčnosti přístroje a podvodu na zákaznících bez průkazného experimentálního materiálu. Následovalo udělení Bludného balvanu, pořad televize Nova a k mému šoku přesun rozhodování o platnosti fyzikálních zákonů k soudnímu projednávání. V této souvislosti jsem se setkal s dost podivnými okolnostmi, například s odborným posudkem tří fyziků (nikoli stavařů), kteří byli penzionováni již před řadou let, nebo se ztrátou soudních spisů. Na druhé straně jsem měl možnost setkat se s vynálezcem v sídle firmy. Přes mé řídké styky s firmami produkujícími vědecká zařízení si dovoluji říci, že se výrazně neliší od běžného průměru – pečlivě vede statistická data týkající se geografických a geologických lokalit, na nichž má být přístroj umístěn či přítomnosti zdrojů elektromagnetického smogu, snaží se charakterizovat ovlivňování geobiologických podmínek. Fyzika jakožto věda je otevřený systém, založený na vyslovování hypotéz, jejich vyvracení nebo potvrzování. Omyly v ní jsou běžné, některé byly používány jako pádné argumenty k potírání nadšenců typu pana vynálezce. Ale žádný z jejich otců nebyl postaven před soud, aby byl shledán vinným či nevinným v kauze fyzikální zákony. Ty platí bez nás, a to i tehdy, když se nám nelíbí nebo v jejich existenci nevěříme. Na naší scéně došlo k tomu, že firma má být odsouzena proto, že tři fyzikové rozhodli o nemožnosti

funkce přístroje na základě groteskního popisu jeho fyzikálního principu. Ani soudci nemají v této době život lehký. Budou muset intenzivně studovat přírodní vědy, aby mohli odpovědně arestovat matku přírodu. Optimistická zpráva na závěr. Česká firma de facto uzavřela smlouvu se stavební fakultou o společném měření účinku přístroje na vzlínání vody, které bude kupodivu placeno firmou. Neboť vysoušení historických budov a objektů bez chemie, podřezávání a injektáže je sen památkářů na jedné straně a noční můra řady sanačních firem na straně druhé.

Zbývá rozdat role: kdo bude hrát v této kauze čintamani a ptáky, kdo hysterickou čubičku Aminu a konečně kdo doktora Vitáska. V hrubých obrysech mám jasno, ale obávám se, že soud nikoli. Členové vědecké komunity by si však měli v plném rozsahu uvědomit, že jakožto státní zaměstnanci jsou odpovědni daňovým poplatníkům, což mimo jiné znamená učit a nestranně pomáhat, nikoliv odsuzovat a zesměšňovat.