Trvale udržitelný vývoj: už je (asi) pozdě!

Před několika lety jsem začal systematicky sledovat publikace věnované trvale udržitelnému zemědělství, protože mě zajímalo, jak se nynější poznatky o fyziologii a produktivitě rostlin promítají do problematiky zdánlivě atraktivní i pro veřejnost a vlády. Domnívám se, že úvahy o trvale udržitelném vývoji lidské populace jsou velmi dobře převoditelné na úvahy o setrvalém zemědělství, protože v obou případech jde především o dostatek potravin.

Nejprve jsem celkem logicky hledal definici či charakteristiku pojmu trvale udržitelné zemědělství. Záhy jsem si uvědomil, že:

• Definice jsou natolik vágní, že jimi nejsou. Např. “[...] zemědělství, které může být provozováno po neomezeně dlouhou dobu″.
• Některé charakteristiky se vztahují jen k určité lokalitě, zatímco lidstvo nesporně musí uvažovat o celé planetě. Opět příklad: “[...] uchovat a zvýšit v Kanadě přírodní zdroje [...]″
• Většina definic spojuje trvale udržitelné zemědělství s ekonomickou přijatelností pro farmáře i klienta. To považuji za zcela absurdní, protože priorita respektování přírodních zákonů zde musí být taková, že hospodářské důsledky poneseme bez ohledu na nynější ceny či zisky.

Dle mého názoru neexistuje definice, nejsou kritéria pro hodnocení těch či oněch opatření z hlediska setrvalého vývoje a nebyly zpracovány reálné kvantitativní projekty na jeho zajištění. Tím také je vytvořeno příznivé prostředí pro zcela bezbřehou diskusi (je to velmi dobře patrno například v diskusní skupině zaměřené na udržitelné zemědělství a provozované v síti Internet). Rád bych přispěl stručným a konkrétním připomenutím těch změn způsobených člověkem na Zemi, které už možná definitivně vylučují možnost dlouhodobého setrvání dosavadních společenských, ekonomických a sociálních forem lidských společností na této planetě.

Počet lidí na Zemi dosahuje 6 miliard a žádný prognostický projekt nepředpokládá zastavení tohoto růstu v nejbližší budoucnosti. Bude nás více, i kdyby rychlost růstu lidstva okamžitě a drasticky klesla. Přirozenou součástí biosféry už není člověk, který ovlivňuje přírodu na izolovaných lokalitách roztroušených na naší planetě. Lidstvo se stalo faktorem ovlivňujícím podmínky v globálním celoplanetovém měřítku. Miliardy lidí způsobily svou průmyslovou a zemědělskou činností, spočívající na vysoké spotřebě zdrojů, globální změny, a to zejména:

v naší atmosféře mezi 200 a 300

Rostliny typu C3 a C4

Jednou z nejdůležitějších molekul v životě rostlin je oxid uhličitý (CO₂). V atmosféře je ho sice značné množství, ale přesto jsou některé rostliny nuceny s ním “rozumně″ hospodařit. Ze svého okolí získávají rostliny CO₂ obvykle průduchy na listech a pochody fotosyntézy jej zabudovávají do organických molekul. Primárním příjemcem CO₂ je ribuloso-1,5-bisfosfát – tedy alespoň u rostlin typu C3. Reakcí s CO₂ vzniká molekula tvořená tříuhlíkatým řetězcem. Odtud tedy název rostliny C3. Rostliny C4 dokáží díky enzymu PEP-karboxyláza využít i nižší koncentrace CO₂. To znamená, že i CO₂ vznikající při některých metabolických pochodech v rostlině může být vícenásobně zapojen do metabolizmu, přesněji do procesů fotosyntézy přes fosfoenolpyruvát (PEP). Primárním příjemcem CO₂ u rostlin C4 tedy může být také PEP. Molekula, která vznikne, má čtyřuhlíkatou kostru (proto C4). Výhodou C4 rostlin je produkce většího množství sušiny při použití stejného množství CO₂. Z toho vyplývá, že C4 rostliny lépe odolávají suššímu prostředí.