Schizofrenie a toxoplazmóza

V článku o rizikových faktorech schizofrenie nezmínila autorka při výčtu infekčních agens prvoka Toxoplasma gondii. Některé studie z poslední doby ukazují jednak na souvislost mezi chovem kočky ¹⁾ (v některých zemích hlavní rizikový faktor infekce toxoplazmózy) a zvýšeným výskytem schizofrenie. Zároveň byly oprášeny a zopakovány studie ze začátku 60. let, v nichž byl zjištěn vyšší výskyt toxoplazmózy u psychiatrických pacientů než u ostatní populace. ²⁾ Souvislost není až tak překvapivá, když si připomeneme, že cysty toxoplazmy přetrvávají zřejmě doživotně v mozkové tkáni hostitele a že zdánlivě bezpříznaková přítomnost těchto cyst, tj. latentní toxoplazmóza, je provázena změnami v osobnostním profilu nakažených jedinců a v jejich chování (viz Vesmír 78, 667, 1999/11 a také www.biomedcentral.com/1471-2334/2/11). V mozku nakažených myší byly navíc zjištěny zvýšené hladiny dopaminu. Nepřímou souvislost mezi zvýšenou hladinou dopaminu a lidskou latentní toxoplazmózou ukazuje i naše studie na více než 850 vojácích armády ČR. Nakažení jedinci skórovali nízko v cloningerovském osobnostním faktoru „vyhledávání nového“, jehož skór pozitivně koreluje s hladinami dopaminu. A dopamin je nejčastěji skloňovaným neurotransmiterem v souvislosti se vznikem schizofrenie. Přestože skutečný význam toxoplazmózy v etiologii schizofrenie ověří až budoucí studie, vzhledem k vysoké frekvenci toxoplazmózy v naší i světové populaci (okolo 30 %) bychom ji v epidemiologických studiích rozhodně neměli opomíjet.