Patent na embryonální kmenové buňky zrušen

„Všechno se ohromně uvolnilo. Je to pro nás velký den,“ prohlásil Michael West ze soukromé biotechnologické společnosti Advanced Cell Technology v rozhovoru pro časopis The Scientist.

West nebyl 2. dubna 2007 jediným jásajícím americkým biologem. Smutní byli jen vědci z Wisconsin Alumni Research Foundation (WARF). Právě přišli o patenty, které jim za posledních pět let vydělaly 3,5 milionu dolarů. Americký Úřad pro patenty a ochranné známky přezkoumal trojici patentů na tvorbu embryonálních kmenových buněk ¹⁾ primátů a došel k závěru, že je udělovat neměl. Tým Jamese Thomsona z Wisconsinské univerzity v Madisonu při tvorbě prvních lidských embryonálních kmenových buněk věrně kopíroval postupy, které se v té době běžně používaly k tvorbě embryonálních kmenových buněk myší. Verdikt patentového úřadu lze shrnout slovy: nic nového pod sluncem, to už tady bylo.

Jásot amerických vědců nevyvěrá ze škodolibosti či nepřejícnosti. Patent WARF nekryl pouze postup tvorby embryonálních kmenových buněk, ale i samotné buňky. Platil jen na území Spojených států, avšak vztahoval se i na buňky vypěstované v jiných zemích a dovezené do USA. Vědcům neuvěřitelně komplikoval práci. Zrušení patentu ²⁾ je proto dobrou příležitostí k položení hamletovské otázky, zda vůbec patentovat, či nikoli.

V principu slouží patent bohulibému účelu. Pro vynálezce je příslibem návratnosti investic vložených do bádání a vynalézání. Díky patentům nese výzkum a vývoj kromě slávy a uznání i hmotný zisk. Do biotechnologií, genového inženýrství a dalších oborů přinesla patentovatelnost jejich produktů obrovskou motivaci. Příkladem může být vpád soukromé společnosti Celera Genomics do čtení lidského genomu. Americký genetik Craig Venter mohl uskutečnit své ambiciózní plány jen díky penězům, jež mu poskytli finančníci zlákaní vyhlídkou na zisky z patentovaných sekvencí lidské dědičné informace.

Patentování má však i odvrácenou tvář. Platíme za ně stále obtížnějším přístupem k novým technologiím. Zdaleka nejde jen o poplatky za licence, které v případě výše zmíněných embryonálních kmenových buněk činí 125 tisíc dolarů jednorázové zálohy plus 40 000 dolarů ročních poplatků. Některé obory jsou „skrznaskrz propatentované“ a i movitý zájemce o licence, který na nějaký ten dolar nekouká, může beznadějně uvíznout v houštinách administrativy nebo se uštvat v maratonech jednání s držiteli patentů. Například před vyšlechtěním takzvané zlaté rýže museli její autoři vyjednat licence k sedmdesáti patentům se šestatřiceti držiteli. Kdyby si pár vlastníků patentů postavilo hlavu, projekt by se neuskutečnil. Zlatá rýže vznikla cílenými zásahy do dědičné informace. Díky tomu produkuje v obilkách beta-karoten a zajišťuje konzumentům dostatečný přísun vitaminu A. Ročně může zachránit zrak až 300 tisícům dětí, jež by v zemích třetího světa osleply v důsledku avitaminózy A. Autoři zlaté rýže naštěstí patentovými úskalími zdárně propluli. Svůj produkt si nedali patentovat a rozvojovým zemím poskytli zlatou rýži volně.

Není divu, že jsme stále častěji svědky snah patentování omezit. Příkladem může být závod soukromé společnosti Celera Genomic s mezinárodním konsorciem Human Genom Project (HGP) o přečtení lidského genomu. Celera patentovala ostošest. Genetici z HGP patentování odhalených lidských genů odmítali, protože je považovali za vlastnictví lidstva. HGP nakonec vyřešil boj o patenty tím, že přečtené sekvence neprodleně ukládal do veřejně přístupných databází. Stávaly se tak „obecně známými“ a nikdo je už patentovat nemohl.

Dalším příkladem nepolevujícího boje s patenty je iniciativa označovaná jako BIOS. Její členové vyvinuli řadu technologií, jež jsou přístupné na základě bezplatné licence. Držitelé licence se zavazují poskytnout volně světu všechna vylepšení, kterých u licencované technologie dosáhnou. K technologiím pod licencí BIOS patří i postup nahrazující patentovanou metodu přenosu genů do dědičné informace rostlin prostřednictvím geneticky modifikovaných bakterií Agrobacterium tumefaciens. Bakterie se hojně využívá pro tvorbu geneticky modifikovaných zemědělských plodin. Díky BIOS a dalším podobným iniciativám by mohlo být jednou licenční martyrium tvůrců zlaté rýže jen úsměvnou historkou z dob, kdy světu vládl patent.

Tlak na patentování přesto sílí. Britský genetik John Sulston se netají obavami, že se akademické instituce zapojí do honu na patenty a pod patentovým krytím se ocitnou i vynálezy a technologie, které by jinak byly volně přístupné. Je dobré si uvědomit, že patenty mohou uplatnění výsledků vědy v každodenním životě nejen pohánět, ale i brzdit. Každý vědec by se měl proto nad otázkou, zda patentovat, či nepatentovat, hluboce zamyslet dřív, než některým svým patentem vytvoří překážku pro rozvoj svého oboru a jeho uplatnění v praxi.