Pandemie covid-19 a duševní zdraví

Jak ovlivnila pandemie vyvolaná koronavirem SARS-CoV-2 naše duševní zdraví? Data ze světa i z České republiky odhalila souvislosti, které by se měly odrazit v klinické praxi.

Mnohovrstevnatost dopadu pandemie covid-19 a souvisejících restriktivních opatření na duševní zdraví můžeme ilustrovat následujícími deseti otázkami:

1. Zvýšila se prevalence duševních onemocnění v obecné, neklinické populaci?

2. Pokud ano, jsou disproporčně zasaženy některé podskupiny, jako například zdravotníci?

3. Objevila se duševní onemocnění ve zvýšené míře u lidí, kteří se nakazili covid-19?

4. Existuje u lidí s duševním onemocněním vyšší riziko nákazy covid-19?

5. Mají lidé s duševním onemocněním, kteří se nakazili covid-19, horší přístup k lékařské péči než lidé bez duševního onemocnění?

6. Mají lidé s duševním onemocněním, kteří se nakazili covid-19, horší prognózu (včetně mortality) než lidé bez duševního onemocnění?

7. Mají lidé s duševním onemocněním, kteří se nakazili covid-19, horší psychiatrickou prognózu než ti bez covid-19?

8. Změnila se dostupnost a kvalita služeb péče o duševní zdraví v důsledku pandemie covid-19?

9. Došlo k rychlému rozvoji nějakých nových služeb v péči o duševní zdraví v důsledku pandemie covid-19?

10. Zvýšilo se riziko sebevraždy a množství dokonaných sebevražd v důsledku pandemie covid-19?

Většinu těchto otázek bychom mohli dále specifikovat podle typu duševního onemocnění a ptát se zvlášť po dětech a dospívajících, běžných a závažných duševních onemocněních v dospělosti, závislostech, demencích atp. Mohli bychom se také ptát po příčinách, závažnosti, trvání a dalších okolnostech zjištěných problémů. Na tomto místě se pouze zběžně dotkneme prvních čtyř otázek, bez ambice obsáhnout je v celé hloubi a šíři, ale ve snaze zachytit to nejdůležitější.

Odpověď na první otázku je kladná. V současnosti existuje několik studií, jež poskytují spolehlivá data z reprezentativního vzorku obecné dospělé populace před pandemií a v období pandemie. Jde o studii britskou¹⁾, americkou²⁾ a českou³⁾.

Dopad covid-19 na duševní zdraví obecné dospělé populace v ČR

Tým kolem Petra Winklera z Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech uveřejnil letos v září v časopise Epidemiology and Psychaitric Sciences původní práci³⁾ mapující dopady epidemie covid-19 na prevalenci duševních poruch.

Autoři analyzovali data z opakované průřezové studie na reprezentativním vzorku neinstitucionalizovaných dospělých obyvatel České republiky starších 18 let. Sběr proběhl jednak v listopadu 2017 (n = 3306; 54 % žen) a jednak v květnu 2020 (n = 3021; 52 % žen). Průzkum byl prováděn s použitím mezinárodního neuropsychiatrického interview (MINI) jako skríningového nástroje.

Autoři porovnali prevalenci poruch nálady a úzkostných poruch, suicidálního rizika a poruch spojených s alkoholem jak před, tak těsně po prvním vrcholu pandemie, kdy zároveň v České republice platil přísný lockdown. Výsledky jasně ukázaly, že prevalence těch, kteří vykazovali alespoň jednu aktuální duševní poruchu, vzrostla z původních 20,02 % v roce 2017 na 29,63 % v roce 2020 během pandemie covid-19.

Prevalence jak velké deprese, tak rizika suicidia stoupla na trojnásobek a prevalence úzkostné poruchy se téměř zdvojnásobila. Prevalence poruch spojených s užíváním alkoholu byla v roce 2020 přibližně stejná jako v roce 2017, avšak byl pozorován výrazný vzestup týdenního opíjení (binge drinking behaviour) z 4,07 % na 6,39 %.

Tato velice dobře založená studie, využívající dokonce diagnostický nástroj, poskytuje důkazy, které svědčí pro to, že covid-19 může mít za následky skutečné problémy v oblasti duševního zdraví; je to oprávněná obava a znamená značnou hrozbu pro populaci, zvláště když uvážíme, že během restrikcí je současně omezeno poskytování normálních zdravotních služeb. Tyto nálezy podtrhují naléhavý požadavek rozvinout zdravotní osvětu a prevenci v globálním měřítku.

Odpověď na druhou otázku je rovněž kladná. Dnes již existuje meta-analýza, která ukazuje, že u zdravotníků se objevily problémy s duševním zdravím ve vyšší míře než u ostatních profesí⁴⁾. Podle analýzy nové vlny výše popsané české epidemiologické studie, která proběhla v listopadu 2020, to však vypadá, že disproporčně jsou zasaženi také mladí dospělí, studenti, lidé, kteří ztratili zaměstnání nebo si byli nuceni vzít dovolenou v souvislosti s pandemií covid-19, nezaměstnaní a lidé s pouze základním vzděláním – všechny tyto populační skupiny vykazují větší než 50% přítomnost duševního onemocnění⁵⁾.

Odpověď na třetí a čtvrtou otázku se na základě níže popsané studie zdá být také kladná.

Vztah nákazy covid-19 a duševního zdraví

V listopadu 2020 uveřejnil časopis Lancet Psychiatry článek potvrzující vzájemnou vazbu mezi infekcí covid-19 a psychiatrickou morbiditou. Autoři kolem Taqueta a Harrisona⁶⁾ (Psychiatrická katedra univerzity v Oxfordu) sledovali v síti elektronických zdravotních záznamů od zhruba 69 milionů jednotlivců, z nichž 62 354 mělo diagnózu covid-19, zda tato diagnóza byla oproti jiným zdravotním situacím spojena se zvýšeným výskytem následných duševních poruch a zda pacienti s anamnézou duševní poruchy mají vyšší riziko nákazy covid-19.

Globální elektronická síť poskytla data z 54 zdravotnických zařízeních ve Spojených státech, jež byla sbírána mezi lednem a srpnem 2020. Autoři počítali incidenci a poměr rizik pro psychiatrická onemocnění, demence a nespavost během prvních 14–90 dnů poté, co u pacientů byla diagnostikovaná nákaza covid-19.

U pacientů, kteří neměli předcházející psychiatrickou anamnézu, byla diagnóza covid-19 spojena skutečně s vyšším výskytem první psychiatrické diagnózy 14–90 dnů po stanovení diagnózy covid-19 v porovnání s jinými zdravotními situacemi, jako je chřipka, respirační infekce jiného druhu, kožní afekce, cholelithiáza a urolitiáza, fraktura dlouhých kostí apod. Nárůst byl nejvyšší u úzkostných poruch, nespavosti a demence. Incidence jakékoliv psychiatrické diagnózy v uvedeném intervalu byla 18,1 % včetně 5,8 % těch, kteří byli diagnostikováni poprvé. Incidence první diagnózy demence v uvedeném intervalu po diagnóze covid-19 byla 1,6 % u lidí starších 65 let a v neposlední řadě bylo zjištěno, že psychiatrická diagnóza v předchozím roce je spojená s vyšším rizikem onemocnění covid-19 (RR 1,65). Toto riziko bylo nezávislé na známých somatických rizicích pro covid-19, ale nelze vyloučit možné reziduální přídatné socioekonomické činitele.

Hlavní závěry studie tedy jsou, že ti, kdo prodělají covid-19, jsou ve zvýšeném riziku psychiatrických následků a naopak ti, kteří mají psychiatrickou diagnózu, jsou ve zvýšeném riziku onemocnění covid-19. Tyto výsledky jsou důležitým podnětem k založení prospektivních kohortových studií a zaměření se na odpovídající klinické služby.

Psáno pro Učenou společnost ČR a pro Vesmír