Milan Rastislav Štefánik – vědec a cestovatel

Dne 4. května uplynulo sto let od tragického úmrtí Milana Rastislava Štefánika, jehož jméno je úzce spjato se vznikem Československa. Štefánikova politická a vojenská činnost je obecně známá, ale mnohem méně se ví o vědeckých a cestovatelských aktivitách. Ty byly přitom značně široké. Jeho hlavním odborným zájmem byla astronomie a velkou část svých cest po světě podnikl s cílem astronomických pozorování.

Rodák z kopaničářské obce Košariská poblíž Myjavy cestoval již za vzděláním. Středoškolská studia zahájil v Bratislavě, pokračoval v Šoproni a dokončil je maturitou v maďarském Sarvaši. Pak nastoupil na techniku v Praze. Obor stavební inženýrství opustil a přešel na filozofickou fakultu české části Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde se tehdy studovala astronomie. Ta se stala Štefánikovou vášní. Odskočil si ještě na kratší studijní cestu do Curychu a promoval v Praze v roce 1904 po obhajobě dizertační práce s názvem Nové hvězdy z doby předtychonovské a Nová Cassiopea.

Milan Rastislav Štefánik (21. 7. 1880 – 4. 5. 1919) v generálské uniformě.Snímek archiv autora

Za svou vědeckou kariérou se vydal na sklonku roku 1904 do Paříže. Začátky byly krušné, ale pak dostal místo na nejvýznamnější francouzské hvězdárně v Meudonu, na okraji metropole. Odtud podnikal výpravy například do Španělska za sledováním úplného zatmění Slunce. Absolvoval také opakovaně výstup na Mont Blanc, na jehož vrcholu tehdy existovala astronomická observatoř. Náročný výstup na nejvyšší horu Evropy podnikl celkem šestkrát.

Publikoval v té době několik odborných prací, ale po výměně šéfa hvězdárny musel Meudon opustit. S vědeckou činností však neustal a v jejím rámci podnikl několik větších cest.

První z nich mířila do severní Afriky. Procestoval Alžírsko a Tunisko, poznal Vysoký Atlas i Saharu. Měl zde najít místo vhodné pro vybudování astronomické observatoře, ale v tom neuspěl.

V roce 1907 vedl francouzskou výpravu do Turkestánu, kde měla sledovat úplné zatmění Slunce. Cestou se zastavil v Praze, na Slovensku i v Petrohradu na slavné Pulkovské hvězdárně a v Jasné Poljaně navštívil Lva Nikolajeviče Tolstého. Při této cestě poznal značnou část Ruska a Středního východu.

V roce 1910 francouzské vědecké ústavy Štefánika pověřily úkolem pozorovat na Tahiti průlet Halleyovy komety. Do Papeete na ostrově Tahiti cestoval přes Spojená státy americké. V cíli se zdržel celých deset měsíců. Přitom nejen pozoroval kometu, ale mapoval souostroví Tuamotu, seznámil se s ostrovem a jeho obyvateli. Jako jeden z prvních fotografů pořídil také mnoho dokumentárních snímků. Navštívil ostrovy Vavau v souostroví Tonga, kde uskutečnil nejkvalitnější pozorování Halleyovy komety, vysoce oceněné v astronomické komunitě.

Dodnes se na jednom z ostrovů zachovalo Štefánikovo jméno na betonových pylonech, sloužících k instalaci dalekohledů. V červenci 1911 Tichomoří opustil a přes Austrálii a Srí Lanku se vrátil do Paříže.

Výsledky cesty do Tichomoří získaly uznání a zařadily Štefánika mezi přední evropské astronomy, což mu také pomohlo snadno získat francouzské občanství.

Socha M. R. Štefánika na pražském Petříně před hvězdárnou nesoucí jeho jméno.Snímek Milan Holeček

V srpnu 1912 byl opět na cestách. Vyjel sledovat zatmění Slunce do Brazílie. Následovala cesta do Ekvádoru, kde navštívil i Galapágy. Měl za úkol získat od ekvádorské vlády povolení k vybudování francouzských meteorologických stanic. V této misi byl úspěšný a po návratu mu bylo uděleno vysoké vyznamenání, kříž rytíře Čestné legie.

Štefánika pronásledovalo onemocnění žaludku. Léčil se ve Švýcarsku i v Římě. Mezitím vypukla první světová válka – zpráva o tom ho zastihla v marockém Rabatu. Nastoupil do armády, absolvoval pilotní kurs a létal jako průzkumník. Zaváděl přitom letecká meteorologická pozorování. Odmítl nabízené místo velitele vojenské meteorologické služby a požádal o přeložení na srbskou frontu. Vrátily se mu však zdravotní potíže s žaludkem, kvůli nimž se vrátil do Paříže, kde se začal naplno věnovat snahám o osamostatnění Českých zemí a Slovenska z rakouského područí. V tomto úsilí byli jeho nejbližšími spolupracovníky Masaryk a Beneš.

Štefánikova hvězdárna v Praze na Petříně.Snímek Milan Holeček

V zájmu vzniku samostatného československého vojska cestoval do Ruska. Následovala návštěva Rumunska s cílem získat dobrovolníky pro československé jednotky. S tímtéž cílem se později vypravil do Ameriky. Následně se z Paříže vydal, už jako plukovník, na diplomatickou misi do Itálie. Přes původně chladné přijetí dokázal uzavřít smlouvu o vzniku samostatné československé armády.

Poté, co Rusko ukončilo válku s Německem a Rakouskem, se přemístil už s hodností generála do Ruska. Jeho úkolem bylo podpořit morálku československých legií, které získaly nového soupeře – Rudou armádu. Mezitím navštívil Spojené státy, kde se setkal s Masarykem. Následovala cesta do japonského Tokia, kde jej zastihla zpráva o vyhlášení samostatného Československa, i tom, že byl v nové vládě jmenován ministrem vojny.

Z Japonska se přemístil do Vladivostoku, odkud organizoval odchod československého vojska z Ruska přes Sibiř do vlasti. V lednu 1919 opustil Vladivostok a odcestoval do Paříže. Po zastávce v Itálii se chystal k návratu domů.

Na svou poslední cestu nastoupil Štefánik 4. května 1919 na letišti u italského města Udine. Let skončil tragicky. Těsně před přistáním se letadlo náhle zřítilo poblíž Ivanky na Dunaji a všichni cestující zahynuli. Tak skončil život a dílo Milana Rastislava Štefánika.

Mohyla na místě pádu letadla u Ivanky na Dunaji je dílem architekta Dušana Jurkoviče.Snímek archiv autora

Milan Rastislav Štefánik na stránkách Vesmíru

Ľubor Kresák: Astronóm M. R. Štefánik, Vesmír 47, 301, 1968/10.

Vladimír Zuberec: Hviezdne roky Milana Rastislava Štefánika (21. 7. 1880 – 4. 5. 1919), Vesmír 68, 388, 1989/7.