Být dítětem je fuška

Osmdesát milionů. Tolik dětí se každoročně rodí do našeho světa. Část z nich se může těšit na rychlejší počítače, vynálezy, kterými samy změní tento svět k nepoznání, přímé přenosy z přistání na jiných planetách, cestování do vesmíru. Většinu z celosvětové populace dětí však čeká ještě před dovršením dospělosti těžká práce, za kterou nedostanou zaplaceno, nemoci, které nebude mít kdo a zač léčit, žízeň a neustálý hlad. Jen během čtení tohoto odstavce kdesi na světě zemřelo pět dětí hladem. Každých pět sekund jedno.

Koncept dětství se v průběhu historie lidstva radikálně proměnil. To, že dnes existují mezinárodní normy, zakotvující práva dětí, je věc velmi mladá a z výše řečeného je zřejmé, že v části světa zcela neprosaditelná. Bývalo hůř. Do 4. století bylo dítě v podstatě majetkem otce, který mohl libovolně rozhodnout o jeho osudu. Teprve křesťanství přineslo zákaz zabíjení dětí – poprvé v historii se tak zákon postavil na stranu dítěte. Dnes je – alespoň ve vyspělých zemích – dítě symbolem budoucnosti světa, kterou je třeba ochraňovat. Vědecký výzkum přitom přináší stále pestřejší obraz toho, co je přirozený a chránění hodný průběh dětství, který vede k rozvoji zdravého jedince, schopného své kvality společnosti vrátit. Dětství jako rozmanitá, dynamická etapa života každého člověka (a v přeneseném slova smyslu živého tvora vůbec) je předmětem zájmu tohoto speciálu Vesmíru.

Odvěká touha člověka znát budoucnost kdysi zrodila chiromantii, hvězdopravectví a další okultní disciplíny, jejichž metody věda není schopna ověřit. V laboratořích se však zrodily metody, jejichž výsledky platí kdekoliv na světě – genetické výzkumy, z nichž lze už před narozením zjistit leccos o možných cestách, jimiž se může ubírat budoucnost vašich dětí. Co všechno můžeme zjistit a máme to chtít vědět? Čtěte v článku Věk genetiky: Začal dříve, než jsme čekali.

S genetikou souvisí velmi úzce onemocnění projevující se častým střídáním nálady mezi dvěma extrémy – mánií (zvládnu cokoliv na světě, nic se mi nestane) a depresí (jsem nic, za všechno mohu já). Nemoc, dříve zvaná maniodepresivní psychóza, se nyní odborně označuje bipolární afektivní porucha. Děti rodičů s touto nemocí jsou jí ohroženy ve větší míře než děti rodičů duševně zdravých. Ve světě existují programy, jak jim pomoci. Míří i do Česka. Průkopníky v jejich prosazování jsou lékaři v pražském Motole. Dozvíte se o tom v článku Bipolární porucha a riziko pro potomky. Co udělat pro jeho zmírnění?

Představíme vám rovněž ty, kteří žili v době, kdy se mnohé z toho, o čem víme dnes, netušilo. Jejich okolí bylo k jejich nadání netolerantní, a přesto o nichž píší učebnice jako o výjimečných, geniálních jedincích, kteří posunuli poznání o veliký kus kupředu. Plody jejich intelektu užíváme při psaní na počítači, při vaření, letu letadlem. Jak vypadalo dětství důvtipných tohoto světa, vám představíme v článku Z plínek do geniality aneb Zázračné děti ve vědě.

Vpravíme se ještě dále do historie, abychom si ukázali,že svět se za tisíciletí v něčem proměnil jen velmi málo. Ukážeme si to na příkladu starověkého Egypta, jehož civilizaci se podařilo udržet několik tisíciletí také díky propracovanému systému vzdělávání udržovatelů říše. Nabýt dovedností písaře bylo často rovno zajištění celoživotně skvělé kariéry. Dávné příběhy ožijí nad papyrem, který si patrně napsal pradávný učitel, aby mohl své žáky vzdělat. Pod rukama odborníků Českého egyptologického ústavu ožije v textu Počítat jako staro-Egypťan.

Vzpomenete-li si na vlastní školní léta, najdete jistě několik příkladů módy, která v určitou chvíli zachvátila celou generaci a pak opadla, aby se už nikdy nevrátila. Sbírání známek, udržování robotických pokémonů, sbírání céček, udržování dětského slangu, pro dospělé někdy jen těžko srozumitelného atd. Věda měla zato, že takto se projevující dětská kultura, kterou si děti mezi sebou udržují nezávisle na dospělých, je ryzím projevem lidského rodu. Pak ale zoologové spatřili v pralese podivuhodně se chovající šimpanzí mláďata. Nosila „panenky“ a starala se o ně, téměř jako mláďata lidská. Že tento objev má zajímavou souvislost i s lidskou evolucí, zjistíte při poslechu zvukového příspěvku Kdo si hraje, nezlobí.

Na to, co jsou dětská práva a jak je uplatňovat, mají někdy děti a rodiče odlišný pohled. Jak by měla ideálně vypadat svoboda dítěte? Podívejte se na ni očima náctiletého, prostřednictvím povídky Dohoda.

Během následujícího měsíce téma Dětství tohoto speciálu rozšíříme o další příspěvky, v nichž pro vás chystáme vliv způsobu porodu na budoucí zdraví dítěte, příběh dítěte, jehož košilku objevili archeologové na Pražském hradě, povídku z pera renomovaného dramatika a mnoho dalších témat. Během tohoto času Vesmír spolu s plzeňskou Techmanií vyškolí pětici dětských kosmonautů pro let na kometu. O tomto projektu, nazvaném EXPEDICE VESMÍR si můžete přečíst na samostatné stránce.

Příjemné počtení Vám přeje Vesmír.