Krajinou hojnosti

Díky zapojení environmentální archeologie se dosud jen útržkovitě poznaná mezolitická etapa naší prehistorie proměňuje v živý svět každodenních činností, vůní a chutí. Současně se stále jasněji ukazuje, že mezolitičtí lovci a sběrači nebyli pasivními obyvateli lesa, ale aktivními činiteli, kteří své prostředí dobře znali a dlouhodobě spoluutvářeli.

Mezolit neboli střední doba kamenná představuje svébytnou etapu mezi koncem paleolitu a nástupem zemědělského neolitu. Ve střední Evropě spadá přibližně do úseku mezi 9600 a 5400 př. n. l., tedy do první poloviny postglaciálu – holocénu. Jde o období výrazných environmentálních proměn. Ustupující suché, chladné a rozkolísané glaciální klima bylo vystřídáno klimatem teplým, vlhkým a stabilnějším. To vedlo k rychlému šíření lesních ekosystémů. Mezolitičtí lovci, sběrači a rybáři se museli novému prostředí pružně přizpůsobit a dokonale se v něm orientovat, což bývá považováno za jeden z hlavních znaků mezolitického způsobu života.

1. Proplavování asi dvacetilitrových vzorků sedimentu získaných archeologickým výzkumem pískovcového skalního převisu v Lužických horách. Jednotlivé velikostní frakce se oddělují na sítech, zatímco lehké, v ohništích zuhelnatělé části rostlin, drobné kosti a skořápky plžů plavou na hladině.

Snímek Petr Šída

Les jako pravěký supermarket

Když archeologové začali systematicky proplavovat sedimenty z mezolitických ohnišť (obr. 1), otevřel se jim úplně nový pohled. Tam, kde dřívější výzkumy zachycovaly hlavně kamenné nástroje, začaly environmentálně-archeologické metody odhalovat nenápadné stopy každodenního života, např. plody a semena planých rostlin, drobné kosti různých obratlovců nebo schránky měkkýšů v dosud nepoznané druhové bohatosti. Systematické proplavování sedimentů a celá řada navazujících analýz dnes umožňují rekonstruovat jídelníček lovců-sběračů s přesností, která byla ještě nedávno nepředstavitelná.