Města sjednocují chování živočichů

Urbanizace přepisuje mapu výskytu druhů, ale i způsob, jakým organismy reagují na okolní svět. Je to projev dosud přehlíženého globálního fenoménu: homogenizace chování.

Městský kos svůj ranní koncert často zahajuje o něco dříve, hlasitěji a s trochu jiným přízvukem než jeho příbuzný ve volné přírodě. Ani ranní ptačí chór ve městě a na okraji lesa nezní stejně. A nejde jen o zpěv. Městské veverky bývají drzejší, straky vynalézavější a některé původně tažné druhy přestávají migrovat. Pocit, že se příroda v našich ulicích stává uniformnější, není klamem smyslů. Projevuje se tak globální fenomén označovaný jako homogenizace chování [1]: různorodé projevy a jednání živočichů se stávají čím dál podobnějšími.

1. Život za svitu reflektorů ze silnice. Popeláček černobílý (Grallina cyanoleuca) je denní druh, ale ve městech si zvykl lovit a žrát ve dne i v noci. Foceno v australském Melbourne.

Snímek Tomáš Grim

Svět podle šablony

Biologové již několik desetiletí upozorňují na tzv. biotickou homogenizaci, tedy globální proces, při němž lidská činnost stírá rozdíly mezi kdysi unikátními společenstvy organismů na naší planetě. Člověk přetváří ekosystémy po tisíce let selektivním lovem velkých živočichů, zemědělstvím, odlesňováním a proměnou krajiny, budováním sídel a infrastruktury a v posledních staletích také bezprecedentním zavlékáním nepůvodních druhů napříč kontinenty. Nevytváří tak jen „chudší“ přírodu, ale především přírodu přefiltrovanou, v níž opakovaně vítězí druhy odolné, přizpůsobivé a úzce spjaté s lidskou činností, zatímco jiné ustupují nebo mizí. Někteří autoři v této souvislosti dokonce mluví o lidské činnosti jako o antropogenním mixéru. Lidstvo organismy přesouvá, promíchává a zároveň sjednocuje podmínky, v nichž přežívají. Výsledkem je svět, který ztrácí část své původní pestrosti a lokální jedinečnosti.

Jedním z nejviditelnějších projevů lidského vlivu na prostředí je urbanizace, tedy přeměna původních ekosystémů na města a s nimi spojenou infrastrukturu (Vesmír 94, 414, 2015/7). Města fungují jako silný ekologický filtr, který opakovaně zvýhodňuje jen určitý okruh druhů a jejich vlastností.

Dosud jsme si však všímali především toho, že si města začínají být podobnější druhovým složením, ekologickými funkcemi organismů nebo genetickou strukturou populací. Jinými slovy, sledovali jsme taxonomickou, funkční a genetickou homogenizaci. [2] Po dlouhou dobu jsme ale trestuhodně přehlíželi jeden zásadní rozměr biotické homogenizace: jak se mění chování organismů, především živočichů, pod vlivem lidské činnosti.

2. U velkých savců žijících v městských oblastech se výrazně mění denní aktivita. Jelenec ušatý (Odocoileus hemionus) je v kalifornském Los Angeles aktivnější večer nebo v noci v porovnání s populacemi v okolí města.

Snímek Peter Mikula

Chování je přitom první linií kontaktu mezi organismem a prostředím. Jeho prostřednictvím živočich využívá prostor, hledá potravu, uniká predátorům, komunikuje, rozmnožuje se a interaguje s jinými druhy. Je to navíc ten nejpružnější nástroj, který mají živočichové k dispozici, aby přežili v železobetonové džungli. Města po celém světě navzdory své historické, klimatické či kulturní jedinečnosti sdílejí řadu podobných podmínek, včetně dopravního hluku, světelného smogu, předvídatelných zdrojů potravy i všudypřítomnosti člověka. Tyto sdílené selekční tlaky mohou vést k postupnému sjednocování chování jejich obyvatel. Nejedná se přitom o žádnou drobnost. Změny v chování živočichů ovlivňují fungování celých společenstev a ekosystémů.

Přefiltrovaná příroda

Zatímco v posledních letech věnují biologové i ochranáři stále větší pozornost samotné diverzitě v chování živočichů, její úbytek zůstával dlouho mimo hlavní debatu. Homogenizaci chování lze přitom chápat podobně jako jiné formy biotické homogenizace, totiž jako ztrátu beta diverzity chování. Ta v principu stanovuje, jak moc se od sebe liší chování mezi jednotlivými jedinci, populacemi nebo druhy, jak v prostoru, tak v čase. Při poklesu této beta diverzity (jinými slovy, populace i druhy se stávají ve svých reakcích na prostředí podobnějšími) mluvíme o homogenizaci chování.