Moravská galerie v Brně: mezi uměním a designem

Specifický charakter jedné z nejkomplexněji profilovaných institucí výtvarné kultury ve střední Evropě spoluutvářely dva rozdílné proudy: tradice klasického galerijního sběratelství výtvarného umění a paralelně s tím zájem o uměleckoprůmyslovou produkci. Původní fondy byly formovány uměleckými, intelektuálními a hospodářskými vazbami Brna na rakouskou metropoli. Historie prvního sahá do r. 1817, kdy byla v rámci nově ustaveného Františkova (později Moravského zemského) muzea založena sbírka uměleckých předmětů.¹⁾ Druhý institucionální základ tvořilo Moravské průmyslové muzeum, zřízené r. 1873 z iniciativy místních průmyslníků pod vlivem impulzů Světové výstavy ve Vídni.

1. Dvorana Uměleckoprůmyslového muzea s instalací Démon růstu od Krištofa Kintery.

Snímek Moravská galerie v Brně.

Moravská galerie vznikla r. 1961 spojením odloučené obrazárenské sbírky maleb, plastik a prací na papíře se sbírkami průmyslového muzea, jehož budova dodnes slouží odborné práci, prezentaci děl a programům pro veřejnost. Sbírkové fondy se od převzetí výrazně rozrostly jak početně, tak obsahově a jejich struktura se v návaznosti na nové akviziční strategie dále profilovala.

2. Antonín Procházka (1882 až 1945), Hráči, 1908, olej, plátno, 100×120cm.

Snímek Moravská galerie v Brně.

Ještě ve stejném roce vznikla sbírka užité grafiky (dnes samostatné oddělení grafického designu), sledující podoby plakátu, exlibris a vizuální komunikace od devadesátých let 19. století; od převratu se její pozornost obrací k poválečnému plakátu střední a východní Evropy. Součástí je i pozůstalost Jiřího Rathouského nebo Jana Rajlicha, jednoho ze zakladatelů Mezinárodního bienále grafického designu, které až do posledního ročníku v r. 2018 sbírku pravidelně obohacovalo klíčovými soubory aktuální tvorby.

3. Peter Paul Rubens (1577 až 1640), Hlava Medusy, 1. čtvrtina 17. století, olej, dřevo, 60,6×112,4cm.

Snímek Moravská galerie v Brně.

Roku 1962 založila galerie vůbec první tuzemskou sbírku umělecké fotografie, později doplněnou o film a video, která zachycuje vývoj médií od jejich počátků až po současnost. Také její fondy obsahují vedle běžného autorského zastoupení rozsáhlé pozůstalosti (Jan Svoboda, Jiří Jeníček, Dagmar Hochová).

Nově se v rámci užité tvorby vydělila móda a současný design s přesahy do volného umění (autorské modely Liběny Rochové, produkty Jiřího Pelcla nebo studia Olgoj Chorchoj, světelný design Lucie Koldové, skleněné objekty Ronyho Plesla či Maxima Velčovského).

4. Rony Plesl (1965), Precious Blow, 2023, křišťál, červené lité sklo, tabulové sklo, dřevo, 119×49×29 cm.

Snímek Moravská galerie v Brně.

Rozsáhlý, materiálově pestrý celek tvoří dlouhodobě formované sbírky, které zahrnují sklářskou produkci od baroka po současné studiové návrhy (Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová, Ludvika Smrčková, René oubíček, Václav Cigler, Bohumil Eliáš, Jiří Šuhájek), keramiku a porcelán (italská majolika a habánská fajáns, míšeňský a vídeňský porcelán; Otto Eckert, Václav Šerák, Jaroslav Ježek, Pravoslav Rada, Ida a Vladislav Vaculkovi), kov, textil a oděv, dřevo a nábytek a menší, ale cenný soubor starověku a mimoevropských kultur. Mezi osobnostmi, které určovaly podobu českého a středoevropského moderního designu, jsou tu zastoupeni návrháři Wiener Werkstätte Josef Hoffmann nebo Koloman Moser, dále Adolf Loos, Jan Kotěra, Pavel Janák, Josef Gočár, Ladislav Sutnar. Početnou kolekci tvoří také práce autora dekorativně‑národního stylu Dušana Jurkoviče.

5. Jan Svoboda (1934–1990), Stůl XVI, Studie, 1971, fotografie.

Snímek Moravská galerie v Brně.

K hodnotným dílům starého umění se řadí práce Mistra Rajhradského oltáře, Lucase Cranacha, Petera Paula Rubense. Sbírka moderního a současného umění má těžiště v klasické české moderně a meziválečné avantgardě, nevyjímaje osobnosti spojené s brněnskou scénou, jako byli Antonín a Linka Procházkovi, Jaroslav Král, František Foltýn, Josef Šíma. K významným darům patří část archivu a sbírky Jiřího Valocha, dokumentující tendence, jimž se od počátku šedesátých let věnoval jako teoretik i jako autor vizuální a konceptuální poezie a textových instalací. Soubor tvoří osu expozice umění po roce 1945 Art Is Here v Pražákově paláci, která zasazuje místní konceptuální scénu do širšího evropského kontextu.

6. Expozice Brno předměstí Vídně v Místodržitelském paláci, propojující volné umění s ukázkami dobového nábytku, porcelánu a keramiky, skla, litiny, textilu a šperků. Po dobu rekonstrukce paláce je přesunuta do virtuálního prostoru.

Snímek Moravská galerie v Brně.

Svým pojetím navazuje na koncepční rámec Moravské galerie, která paralelní zájem o volné a užité umění promítá nejen do samotné struktury sbírkových fondů, ale i do způsobů jejich prezentace a interpretace. Instalace tu už nefunguje jako pouhý lineární sled dějin, ale jako prostředí, v němž se významy utvářejí ze vztahů mezi uměním, designem, architekturou a divákem a umožňují je vnímat napříč disciplínami jako otevřený systém vzájemně se ovlivňujících forem vizuální kultury.

Pavel Holouš (1954), Topografie trávy (pýr plazivý, jílek vytrvalý), tisk, papír, 21×14,7cm. Archiv a sbírka Jiřího Valocha.

Snímek Moravská galerie v Brně.