Zdivočilí velbloudi v Americe

1886: V pustinách arizonských žije od nějaké doby asi 150 zdivočilých velbloudů. Prospívají velmi dobře, rozmnoživše se valně. Jednohrbí a dvouhrbí ti velbloudi pocházejí z těch, kteří tam byli přivezeni asi před čtyřicíti lety. Tehdy bylo jich dopraveno do Texasu asi 50 působením vojenské správy Spojených státův. Jimi udržovalo se poštovní spojení v odlehlých končinách, tehdy ještě málo obydlených a zásobovaných užitím velbloudů potravinami a všelikými potřebami, což díti se mohlo rychleji než pomocí potahů volských. Přivezení velbloudi konali služby výborné. Ale od té doby kraje zvelebily se silnicemi a železnicemi, a bývalí soumaři stali se zbytečnými. Užilo se jich později k výpravám výzkumným do pustin koloradských а k vyvážení rud z odlehlých dolův. Konečně byli velbloudi sami sobě ponecháni ve volné přírodě. Probíhají krajem v malých stádech. Většina velbloudů, opatřených do zoologických zahrad Spojených států, pochází ze stád zdivočilých velbloudův arizonských.

Koř. (Vesmír 15, 131, 1886/11)

2026: Nebýt americké občanské války, afričtí velbloudi by běhali ve službách amerických ozbrojených složek, které si je na jihozápad země přivezly ze Středomoří ve dvou výpravách mezi lety 1855 a 1857 a zaplatily za ně kolem 30 000 tehdejších dolarů. Armáda poté uspořádala jakési vojskové zkoušky, aby zjistila, jestli zvířata splňují očekávání a ve vyprahlé krajině bez dopravní infrastruktury si povedou lépe než do té doby používaní koně a muly. A zkoušky dopadly skvěle. Velbloudi nestrádali ani na místech, kde muly umíraly anebo se jim podlamovaly nohy vysílením a dehydratací. Poručík Edward Beale, který zkušební výpravu vedl, doporučoval nákup dalších 1000 velbloudů.

S vypuknutím občanské války ale armáda o tuto logistiku ztratila zájem. Důvody zřejmé nejsou. Jedna verze říká, že program kompromitovala někdejší podpora od Jeffersona Davise, tedy člověka, který přeběhl z Unie k jižanské Konfederaci, jejímž se stal jediným prezidentem. Jiná verze tvrdí, že by angažmá velbloudů vyžadovalo komplikovaný výcvik amerického vojska, adaptovaného tehdy na koně a muly. Jisté je, že velbloudi se, jak píše Vesmír roku 1886, toulali krajinou. Kuse zprávy o jejich dalším osudu zakončuje poslední pozorování z Arizony, k němuž mělo dojít roku 1891.

Využití velbloudů k válečným účelům ale pokračovalo i ve 20. století. Po osvobození Stalingradu využívala Rudá armáda pro logistické účely asi 350 zvířat, s jejichž pomocí v kalmyckých stepích stěhovala střelivo, palivo, potraviny, vodu a evakuovala raněné. Dosvědčují to dobové fotografie, dokazující, že přinejmenším někteří velbloudi se s vojáky dostali až do Německa.