ČSR a KLDR

Poválečná pomoc Československa Severní Koreji zahrnovala obnovu průmyslu, zdravotnictví i vzdělávání válečných sirotků, ale přinášela také složité mezilidské vztahy a životní osudy poznamenané politikou studené války. V Kampusu Hybernská je do konce března k vidění výstava Ruku v ruce s Koreou: (po)válečná léta, představující československo-severokorejskou družbu v padesátých letech prostřednictvím dobových fotografií a dokumentů.

Lékař Karel Černý a zdravotní sestra Kim Kjŏngsuk se seznámili v čchŏngdžinské nemocnici, kde on působil v rámci mezinárodní pomoci. V roce 1956 se vzali. Krátce nato odjeli do Československa, kde vychovali syna a dceru (obr. 4). Do Koreje se již nikdy nevrátili. Smíšených sňatků z této doby není mnoho a Korejkám, které se vyvdaly do ciziny, byl styk s původními rodinami znemožněn.

1. Dobová propaganda proti imperialistické agresi.

Snímek Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv

Rodina Černých je příkladem toho, jak někdejší spolupráce či spíše jednostranná pomoc Československa KLDR hluboce ovlivnila životy jednotlivců, které svedla dohromady.

Pomoc v poválečných letech

S Korejskou lidově demokratickou republikou navázalo Československo diplomatické styky krátce po jejím vzniku v roce 1948. V první polovině padesátých let se ČSR zařadila vedle Sovětského svazu a Čínské lidové republiky mezi socialistické země, jež KLDR – přes vlastní hospodářské potíže – poskytovaly největší objem humanitární a materiální pomoci, technický a zdravotnický personál. Veškerá pomoc do roku 1953 byla považovaná za dar a projev bratrské solidarity. Po navázání standardních vztahů se sice uzavíraly také smlouvy o vzájemné hospodářské a kulturní výměně, neočekávalo se ovšem, že by byly dohody reciproční. Korejský poloostrov byl totiž zdevastovaný a vyčerpaný tříletým vojenským konfliktem, který se po roce dramatických přesunů fronty ustálil na 38. rovnoběžce (viz rámeček).

2. Lékařská mise v Koreji od počátku narážela na problémy – odjela bez hlavního chirurga, krátce po příjezdu přišla o tlumočníka, musela se vypořádat se změnou náplně práce, ale i třeba s náhlými povodněmi. Na větším snímku českoslovenští lékaři s korejskými sestrami, nahoře zasněžené zemljanky, v nichž působila lékařská mise během války.

Oba snímky Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv

První zastupitelský úřad ČSR v KLDR neměl během válečného konfliktu příležitost se standardně rozvíjet kvůli špatným pracovním i životním podmínkám a neustálému přesouvání v obavě před leteckým bombardováním. Přesto už v dubnu 1952 přijela do Koreje československá zdravotnická mise, jejímž úkolem bylo provozovat polní nemocnici. Československo v téže době přijímalo první mladé Korejce ke studiu na vysokých a středních školách a učilištích a k všestrannému zabezpečení také 900 dětí oficiálně označovaných za válečné sirotky. S uzavřením příměří se Československo stalo jedním z pěti států Repatriační komise a ze čtyř států Dozorčí komise neutrálních států, které měly za úkol dohled nad válečnými zajatci a dodržováním příměří.¹⁾

Korejský poloostrov utrpěl během válečného konfliktu rozsáhlé škody zejména na infrastruktuře a průmyslu, lidské ztráty nepočítaje, proto Československo pokračovalo s hospodářskou pomocí zaměřenou na budování a rekonstrukci korejského státu i po roce 1953. Soustředilo se na obnovu a výstavbu závodů, zejména strojírenských, a hydroelektráren. Vybudovalo provozovalo nemocnici ve městě Čchŏngdžin a na severovýchodě země jako pokračování lékařské mise v Koreji. V Československu se nadále uskutečňovaly výchova a vzdělávání korejské mládeže. Rozvinula se také kulturní výměna zaměřená na taneční a hudební soubory, film a divadlo. Stejně jako v době korejské války se konaly kampaně a sbírky na pomoc Koreji stále v duchu sovětské rétoriky.