Sopečná stopa černé smrti

Dějiny lidstva nezřídka vyprávíme prostřednictvím válek, panovníků a nemocí. Jen málokdy však na samém počátku takového vyprávění stojí děje, které se odehrály hluboko v nitru Země. Přesto právě tam se mohl v druhé polovině 14. století rozehrát příběh, jenž zásadně změnil běh evropských dějin. Výsledky interdisciplinární studie ukazují, že mohutná sopečná erupce kolem roku 1345 mohla sehrát klíčovou roli v řetězci událostí, který vedl k pandemii moru známé jako černá smrt.¹⁾

Nevíme, kde přesně k této erupci došlo. Nezachovaly se zmínky v kronikách ani legendy o ohnivých horách. Přesto po sobě zanechala jasnou stopu. Výrazný sulfátový signál v polárních ledovcích, synchronní na obou polokoulích a doložený jak v grónských, tak antarktických ledovcových jádrech, doplňuje zřetelná klimatická odezva zachycená v letokruzích stromů napříč Evropou. Takový signál odpovídá pravděpodobně tropické erupci – nebo spíše sérii erupcí – kolem roku 1345, spojené s mimořádně vysokou stratosférickou injekcí síry, která na několik let ovlivnila klima celé planety.

Pohřbívání obětí moru v belgickém městě Tournai. Středověká malba ilustruje rozsah demografické katastrofy, která zasáhla evropská města (Piérart dou Tielt, kolem roku 1350).

Snímek CC BY 4.0 KIK-IRPA, Brussels (Belgium), cliché X004179