Přehlížená městská taxonomie

Města jsou nejviditelnějším otiskem urbanizace – globální proměny krajiny, která fragmentuje ekosystémy, přepisuje ekologické vazby a každodenně redefinuje hranici mezi „přírodou“ a „lidským“ prostorem. Nejsou to však jen biologické pouště, jak se dlouho tradovalo. Jsou mozaikou parků, zahrad, dvorů, ruderálů i zbytků původních stanovišť, tedy svéráznou městskou „divočinou“, kde příroda nejen přežívá, ale zároveň reaguje na lidský tlak, přizpůsobuje se a často překvapuje.

Urbánní ekologie je dynamicky se rozvíjející vědní obor, který za poslední dekády popsal řadu obecných pravidel fungování městských ekosystémů. A to včetně seznamů druhů, které do měst pronikají z okolní krajiny a postupně je osidlují – často původně lesních, lučních či mokřadních taxonů, které se naučily fungovat v mozaice městských biotopů. Města však poměrně překvapivě nejsou jen místem, kam druhy přicházejí, nýbrž i místem, odkud je věda teprve začíná poznávat – z měst opakovaně popisujeme zcela nové a doposud neznámé druhy.

Brouk Punctaltica shenzhenensis, zástupce nového rodu popsaného čínskými autory a Albertem F. Damaškou z městského parku v Šen-čenu.

Snímek Yongying Ruan

Jen v roce 2025 přibyli „městští nováčci“ napříč různými skupinami organismů včetně obratlovců. Patří k nim scink Scincella chengduensis z lesních zbytků v čínském Čcheng-tu, sekavec Cobitis beijingensis z člověkem pozměněných vodních toků v Pekingu nebo nový rod brouků Punctaltica z městského parku v Šen-čenu (obr.). I v předchozích letech se ve městech povedlo najít zajímavé nové druhy. V zahradách a dvorcích amerického Los Angeles bylo během cíleného průzkumu nalezeno 42 nových druhů much hrbilek rodu Megaselia, v bruselské botanické zahradě byla zase objevena nová lovilka Drapetis bruscellensis.

V našem nedávném článku v časopise Bio-Science¹⁾ proto navrhujeme cílené zapojení městské taxonomie, tedy vědomé využívání integrativní taxonomie (např. kombinace morfologické analýzy s DNA barcodingem či genomikou, environmentální DNA, bioakustikou, občanskou vědou a digitálními daty) k odhalování nepopsaných a kryptických taxonů ve městech. Přitom nejde o akademický luxus, nýbrž o základní infrastrukturu poznání, bez níž se ochrana přírody a plánování ve městech opírají o neúplný obraz reality. V praxi totiž ochrana přírody, územní plánování i legislativa umějí pracovat jen s jednotkami biodiverzity, které mají jméno. Nepojmenovaný druh nelze smysluplně zařadit na červený seznam, jen těžko se začleňuje do posuzování dopadů lidské činnosti na organismy a zůstává mimo konkrétní ochranná i managementová opatření. Bez taxonomického rozlišení tak městská biodiverzita často existuje jen jako statistika, ne jako uchopitelný objekt ochrany.

Podstatná je i praktická stránka věci. Města už dnes mimoděk vytvářejí velké množství materiálu, který je pro městskou taxonomii ideální: vzniká při environmentálních posudcích, při správě a údržbě zeleně, v průběhu dlouhodobého monitoringu nebo studentských a občanských projektů. Problém často není nedostatek dat, nýbrž to, že vzorky a záznamy nezřídka nekončí v dobře spravovaných, veřejně dostupných sbírkách a jen výjimečně se promění v systematickou taxonomickou práci. Pokud se tento řetězec zlepší – od sběru dat v terénu přes sbírky až po integrativní analýzu –, může být městská taxonomie relativně levná a zároveň okamžitě prakticky užitečná.

Městská taxonomie navíc přímo ovlivňuje to, jak se ve městech s přírodou zachází. Dobře to ukazuje další moucha, kmitalka Themira lohmanus, popsaná z parků města New York. Po zpřísnění údržby místních parků z lokalit zmizeli vodní ptáci a s nimi i jejich trus – hlavní zdroj potravy kmitalek. Druh pak z některých míst rychle vymizel. U nepůvodních a invazních druhů je tenhle praktický rozměr ještě zřetelnější. Křísek Bamboosella dimorpha byl popsán z několika městských parků po celé Evropě a patrně je vázán na okrasné bambusy asijského původu. Jeho původní areál však zůstává doposud nejasný. Takové případy připomínají, že invaze často začínají právě ve městech a bez přesné identifikace druhů se špatně odhadují jejich šíření i rizika.

Pokud mají města naplnit ambice biodiverzitně-inkluzivního plánování městského rozvoje, jak výslovně požaduje Kunmingsko- -montrealský globální rámec pro biologickou rozmanitost, musíme vědět, co v nich žije, a to až na úroveň druhů a kryptických linií. To znamená, že je třeba zapojit taxonomy, další odborníky i širokou veřejnost do městského výzkumu a monitoringu biodiverzity, systematicky ukládat materiál z městských průzkumů do veřejně přístupných sbírek a brát města jako plnohodnotný ekosystém pro objevování nové biodiverzity. Dokud druh nemá jméno, zůstává totiž pro vědu, ochranu i legislativu prakticky neviditelný.