Odpad jako poklad

Kal z akvakultur nemusí skončit jako odpad. Může najít uplatnění jako potrava pro hmyzí larvy, které následně poslouží jako krmivo pro ryby. Kruh se uzavírá. V recirkulačních akvakulturních systémech tak lze dosáhnout efektivnějšího využití živin a přispět k udržitelnosti tohoto způsobu hospodaření. Kal kromě toho představuje i potenciální obnovitelný zdroj energie.

Intenzivní akvakultura, zahrnující chov ryb a dalších vodních organismů v kontrolovaných podmínkách, se stala klíčovou součástí globální produkce potravin. Od roku 2014 pochází více než polovina ryb určených pro lidskou spotřebu právě z akvakultury. [1, 2] Tento způsob chovu poskytuje řadu výhod: pomáhá uspokojit rostoucí poptávku po rybách a mořských plodech, snižuje tlak na divoké populace ryb a vytváří nové pracovní příležitosti.

Rychlý růst, diverzifikace a intenzifikace akvakultury ji řadí mezi nejrychleji rostoucí odvětví celosvětové produkce potravin. Avšak tento růst přináší také značné obavy ohledně dlouhodobé udržitelnosti a environmentálních dopadů, k nimž patří produkce kalového odpadu. Právě této problematice se s kolegy na Fakultě rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích věnujeme.

Venkovní recirkulační akvakulturní systémy (RAS) mohou fungovat v oblastech se stálou teplotou. U nás bývají instalovány v halách.

Snímek Hugo Gonçalves, Panthermedia, Profimedia

Kalový odpad vzniká jako vedlejší produkt intenzivního chovu ryb. Obsahuje vysoké koncentrace dusíku, fosforu, organických látek a dalších chemických sloučenin. Pokud není efektivně zpracován, může přispívat k znečištění vodních zdrojů, eutrofizaci vodních ekosystémů a degradaci půdy. Tradiční metody jeho likvidace, jako je jeho vypouštění do vodních toků nebo skládkování, mají negativní dopady na životní prostředí a nejsou dlouhodobě udržitelné.