Točíme se v kruzích

Tento úvodník začínám psát v osm hodin ráno, ale jde mi to jako psovi pastva, protože moje hlava si myslí, že jsou dvě hodiny po půlnoci. A má vlastně pravdu. Nemůžu po ní chtít, aby se lusknutím prstů vrátila z výletu přes oceán zpět do středoevropského letního času. Zatímco letadlo přepraví naši fyzickou schránku přes několik časových pásem během pár hodin, naše biorytmy se s posunem dne a noci vyrovnávají o něco déle. Nesoulad mezi vnější a vnitřně nastavenou fází denního cyklu organismu nesvědčí.

Rostliny tak často necestují, i jim se však mohou jejich vnitřní hodiny porouchat, jak se můžete přesvědčit na s. 508. Hana Konrádová ve svém článku zároveň ukazuje, že adaptace organismů na střídání dne a noci má molekulárně genetický základ: různé skupiny genů se cyklicky vypínají a zapínají, přičemž ve svém celku tvoří složitý zpětnovazebný systém.

Kresba Vladimír Renčín

Cyklické děje pozorujeme všude kolem sebe (a v sobě). Probíhají v nejrůznějších časových a prostorových měřítkách od zlomků sekundy po tisíciletí a od molekul a buněk po celé ekosystémy a lidskou společnost. Krebsův cyklus a další cyklické metabolické dráhy udržují nás organismus v chodu, buněčné membrány se neustále obnovují, opotřebované organely a buňky jsou uklízecími četami rozebírány na součástky, které slouží jako suroviny pro novou buněčnou infrastrukturu… Organismy reagují na střídání dne a noci a ročních období, mnohé ekosystémy se po obdobích plynulé sukcese periodicky vracejí na počátek – třeba po požáru, který je přirozenou součástí jejich vývoje. Uvolní živiny a prostor pro pionýrské druhy, které zase připraví podmínky pro své následovníky (Vesmír 101, 762, 2022/12).

Před sto lety spatřil světlo světa slavný Lotkův-Volterrův model, který zjednodušeně popisuje cyklické interakce mezi predátorem a kořistí. Bez geochemických cyklů zajišťujících cirkulaci vody a živin by život na Zemi nebyl možný. Milankovićův i kratší Bondův cyklus ovlivňují světové klima. Bez lidmi řízených a konstruovaných cyklů by nemohla fungovat civilizace. Motory a výrobní linky by se zastavily, programátoři by propadli zoufalství. Ekonomové se snaží porozumět mechanismům ovlivňujícím hospodářský cyklus a vyhnout se jeho nejdramatičtějším projevům (s. 505).

Dění ve světě je zkrátka z velké části cyklické. Jinak to ani nejde. Čím dokonaleji se nějaký proces uzavírá sám do sebe, tím je udržitelnější. Proto investujeme tolik úsilí do recyklačních technologií (s. 512) a snažíme se budovat cirkulární ekonomiku.

Ale cykly dokonalé nejsou. Točíme se sice v kruzích, ale ony kruhy jsou ve skutečnosti různě šišaté, vzájemně propojené a potrhané. Ne vždy se trefí do svého počátku a vinou se v proměnlivých spirálách. Vstupují do nich noví hráči, někdy zcela zkolabují, jindy postupně nabývají na komplexitě (a jejich následný kolaps je o to monumentálnější). Tak jako potravní řetězce známé ze školních učebnic mají ve skutečnosti podobu potravních sítí se spoustou výhybek, rozcestí a zpětných smyček, cyklické děje bývají zpravidla propleteny s jinými cykly. Platí to pro lidský organismus, ekosystémy (s. 502) i globální klima. Je proto dobré mít na paměti, že jednoduché a dokonalé cykly jsou většinou jen první aproximací komplexní reality. Tak jako jiné modely nám umožňují vyznat se v procesech řídících náš svět. Nesmíme je považovat za úplný popis skutečnosti, jinak se můžeme dočkat nemilých překvapení, když po našem zásahu do nich zareagují jinak, než jsme si naplánovali.