Tetřevů na Šumavě přibývá
V roce 2024 byly zveřejněny předběžné výsledky studie mapující výskyt tetřeva hlušce na české i německé straně Šumavy. Jsou velmi potěšitelné: celková populace žijící především v národních parcích Šumava a Bavorský les se zvětšila a činí přibližně 850–900 jedinců.
Zatímco naši předkové sčítali tetřevy na jaře na tokaništích a „na zábrku“, dnes máme k dispozici genetické metody, které mají navíc tu výhodu, že ptáky v toku nezneklidňujeme. Stačí „jen“ sběr trusu, pak genetické analýzy a modelování celkového počtu ptáků podle variability genetické informace a množství opakovaných nálezů. Zní to velmi jednoduše, ale jako vždy to tak jednoduché není...
Na NP Šumava připadá přibližně 450 jedinců, na NP Bavorský les asi 250 jedinců. Dalších zhruba 150 tetřevů žije v chráněných oblastech navazujících na oba národní parky.
Metody zjišťování velikostí populací založené na genetické identifikaci jedinců (jejich genotypů) se používají přibližně dvacet let. Na Šumavě již byly aplikovány třikrát, a to nejprve v letech 2009–2011, poté 2016–2017 a naposledy 2022–2023. Genetická informace se zjišťuje z trusu sbíraného v zimě na sněhu. Zimní období je vhodné z několika důvodů – tetřeví stopy, pobytová místa a trus jsou na sněhové pokrývce dobře identifikovatelné. A vzorky trusu jsou na sněhu dobře konzervované. Protože je žádoucí, aby sníh byl již převážně přemrzlý a pevný, sběr probíhá hlavně v únoru až březnu. Vyškolení pracovníci NP Šumava a Bavorský les procházejí spolu s dalšími spolupracovníky místa s výskytem tetřevů v národních parcích i za jejich hranicemi a v roce 2023 nasbírali celkem 1132 vzorků, z nichž 900 putovalo na genetickou analýzu. Z 834 vzorků se podařilo DNA extrahovat v kvalitě umožňující vyhodnocení.
Kolik?
Analýza identifikovala celkem 378 různých genotypů – tedy jedinců. Vzorky byly sbírány téměř po celém známém areálu výskytu tetřeva (obr. 2) s výjimkou rakouského území, v němž nějací jedinci bezpochyby žijí jako součást populace na Smrčině a v oblasti Trojmezenského pralesa nad Plešným jezerem. V roce 2023 se nešlo ani do malé oblasti severozápadně od Malého Javorského jezera v Německu, kde byly vzorky sbírány v předchozím období. Místa sběrů v minulých studiích jsou v mapě vyznačena menšími bílými body.
Ze sebraných vzorků a z počtu na jejich základě identifikovaných jedinců autoři výzkumu statistickými metodami odhadli celkovou populaci tetřeva na Šumavě na 867 jedinců. Toto číslo je samozřejmě zatíženo nejistotou, hovoříme proto o odhadu početnosti 850–900 jedinců. To je výrazný nárůst oproti předchozím studiím provedeným stejnou metodikou. V letech 2009–2011 byla populace odhadnuta na 556 jedinců a v letech 2016–2017 na 621 jedinců. Během pěti let, které uplynuly od předchozí studie, se odhadovaný počet tetřevů zvýšil o více než třetinu.
Během posledního sčítání byly nalezeny i genotypy tetřevů zaznamenaných již v „předchozím kole“. Šlo o sedm jedinců registrovaných jak v letech 2016–2017, tak v letech 2022–2023. Dožili se tedy nejméně pěti let. Představují ale jen přibližně jedno procento z celé populace. Stejný počet opakovaných identifikací byl zaznamenán i mezi lety 2009–2011 a 2016–2017, žádný jedinec z let 2009–2011 se ale v nejnovějším sčítání už neobjevil.
Jak daleko?
Nyní vidíte 25 % článku. Co dál:
O autorovi
Jakub Hruška
Prof. RNDr. Jakub Hruška, CSc., (*1964) Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze, pracuje v České geologické službě a Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Zabývá se problematikou ochrany přírody a krajiny, změnou klimatu, vlivem kyselého deště na vody, půdy, lesy a ekologií zemědělské krajiny.
