Na počátku byl popel 4

V Pravčickém dolu, kde před třemi roky po největším požáru v moderní historii České republiky nezůstalo ani živáčka, už je 27 čeledí půdních bezobratlých. Rychlost, s níž přibývají, začala klesat, což je přirozený vývoj návratu života do požárem zasažené přírody. Bujně se rozvíjející vegetace vrací na povrch spáleniště organickou hmotu, o kterou zdejší krajina požárem přišla. Úbytek způsobený plameny ale příroda ještě zdaleka nedohnala.

Jak naznačují srovnávací snímky (obr. 1), spáleniště Pravčického dolu se výrazně proměnilo. Pro hustotu porostu, který je místy vysoký 2–3 metry, je území velmi obtížně prostupné. A to zde ruka člověka nevysadila ani jediný semenáček. Listí, které tato vegetace každý podzim shodí na povrch půdy, je vítanou potravou organismů, které jeho konzumací mimo jiné obohacují svrchní vrstvy půdy organickou hmotou. Ta je důležitým zdrojem potravy pro další velké množství půdních organismů, mezi nimiž najdeme mimo jiné konzumenty mikroflóry a houbových hyf i predátory.

1. Požár Národního parku České Švýcarsko v roce 2022 nejvíce zasáhl Pravčický důl. Vzorky půdy, které v centrální části dolu odebíráme každý rok koncem léta, ukazují dynamiku znovuosídlování krajiny půdními organismy. Pro zjednodušení počítáme jen živočišné čeledi s výjimkou hlístic (Nematoda). Oproti loňskému roku jsme ve vzorcích napočítali o tři čeledi více. Rychlost návratu půdního života, který na tomto místě před třemi lety požárem zcela vyhynul, už mírně zvolňuje, což je přirozené.

Snímek Marek Janáč, Radim Dittrich

Organická hmota v půdě

Zásadní pro vývoj půdních společenstev před i po požáru je vrstva opadu. Organická hmota, pokrývající povrch půdy, zůstávala v minulosti často stranou zájmu jak pedologů, tak biologů. Organický opad obvykle nepovažovali za součást půdy vzhledem k jeho obtížné charakterizaci a popisu. Navzdory faktu, že opad zásadně ovlivňuje hlouběji uložené půdní horizonty a zásobuje je humusem, je jednou z nejdůležitějších složek půdy. Význam a vlastnosti opadu však velmi závisejí na mnoha okolnostech a podmínkách, které na daném místě panují. Důležitý je zdroj opadu. Určuje vlastnosti povrchové vrstvy humusu, jako je poměr dusíku a uhlíku, obsah jedovatých nebo nestravitelných látek, kyselost a podobně.

Důležitá je také rychlost přísunu opadu, ovlivňující jeho akumulační potenciál na dané lokalitě. Kupříkladu listy buku nebo břízy jsou poměrně stravitelné pro mnoho půdních organismů. Během chladné a vlhké části roku je půdní organismy z velké části zpracují, přemění na humus (tvořený většinou exkrementy půdní fauny) a částečně prodýchají. Charakter této hmoty se postupem času mění, váže se na anorganické částice v půdě. Snáze rozpustné organické látky a živiny se z něj vyplavují a vážou na organo-minerální komplex v půdě. To je stabilizuje a dlouhodobě uchovává. S příchodem letního sucha s potenciálním rizikem požáru se na lokalitě vyskytuje v nezpracované formě jen zlomek původního opadu. Ačkoli je humus také v principu hořlavý, hoří jen velmi neochotně, většinou je vlhký a obsahuje málo vzduchu. Celkové množství tohoto humusu závisí nejvíce na produkci vegetačních dominant, tedy v našich podmínkách stromů.