Na počátku byl popel 3

Lokalitu v Pravčickém dole sledujeme po požáru v roce 2022 každoročně. Bylo to jedno z ohněm nejvíce zasažených míst, kde shořela téměř kompletně mrtvá i živá biomasa vegetace i organická vrstva půdy až na podkladovou minerální vrstvu. Spolu s novou vegetací se ale i živočichové začínají do půdy vracet. A nečekaně rychle.

Sledovaná plocha stále více zarůstá vegetací. Nejnápadnější břízy (Betula) od loňského roku opět vyrostly, i když již ne tolik jako v prvním roce. To jistě souvisí s množstvím dostupných živin, jichž po maximu bezprostředně po požáru začíná ubývat. V podrostu bříz ale už od loňska čekají na svou příležitost semenáčky borovic, smrků, modřínů, buků a dokonce dubů. Díky své malé velikosti zatím snadno unikají pozornosti. Jelikož letošní listí již opadlo, vítr vytváří enklávy listí na povrchu půdy, které jsou vítaným zdrojem úkrytů i potravy pro půdní organismy a počátkem nově se tvořící organické vrstvy půdy.

Makrofauna se bujně rozvíjí. Po jednom zástupci v prvním roce a třech skupinách v roce loňském jsme letos 2024 nově zaregistrovali suchozemské stejnonožce (Isopoda; A), mnohonožky (Diplopoda; B), stonožky (Chilopoda; C), larvy dvoukřídlého hmyzu (Diptera) a žížaly (Lumbricidae; D).

Již v průběhu terénního průzkumu jsme zaregistrovali řadu skupin půdní makrofauny (velikost více než 2 mm). Nápadný byl přes jeden centimetr velký suchozemský stejnonožec stínka lesní (Trachelipus ratzeburgii), stejně jako dravé stonožky Lithobius erythrocephalus. Několik jsme jich našli právě v jamce po odběru loňského vzorku, zanesené čerstvě spadaným listím. Stonožky loví nejčastěji chvostoskoky a roztoče, které řadíme do mezofauny (velikost od 0,2 do 2 mm). Jejím asi nejčastějším roztočem je hrušenka obecná (Oribatula tibialis), ale i roztoči ze skupiny sametkovců (Prostigmata) nebo draví roztoči čmelíkovci (Mesostigmata). Chvostoskoci se vyskytují v pěti druzích čtyř čeledí. K mezofauně se řadí i překvapivě nalezení jedinci hmyzenek (Protura), specializovaných konzumentů mycelia ektomykorhizních hub a nepřímo jsme tedy prokázali i návrat těchto hub na bývalé spáleniště. A to již po dvou letech. Zástupců mikrofauny je už také velké množství, a to ze všech hlavních skupin: hlístic (Nematoda), vířníků (Rotifera) i želvušek (Tardigrada). Pod ležícími ohořelými kmeny jsme poprvé od požáru zaregistrovali přítomnost žížal druhu Dendrobaena attemsi. Celkem jsme v roce 2024 napočítali 24 čeledí půdních bezobratlých.