i

Aktuální číslo:

2025/11

Téma měsíce:

Vlny

Obálka čísla

Zmrtvýchvstání „stromového humra“

 |  29. 9. 2025
 |  Vesmír 104, 584, 2025/10

Strašilka humří (Dryococelus australis, anglicky Lord Howe Island stick insect) nejenže patří k nejmohutnějším druhům nelétavého hmyzu, ale zcela mimořádný je především příběh jejího domnělého vyhubení, znovuobjevení a záchrany.

Součástí tohoto fascinujícího příběhu se stala i Zoo Praha, která dlouhodobě podporuje genetický výzkum strašilky humří a od letošního března ji rovněž prezentuje veřejnosti.

Strašilka humří patřila k dlouhé řadě endemických organismů Ostrova lorda Howa. Tento ostrov, dlouhý přibližně 12 km a široký nanejvýš 2,8 km, se nachází v Pacifiku, necelých osm set kilometrů severovýchodně od Sydney. Objevil ho roku 1788 poručík Henry Lidgbird Ball, velitel lodi Supply, jenž ho pojmenoval po prvním lordu britské admirality. Své vlastní jméno pak přiřknul mohutné skále vystupující z moře 23 kilometrů od ostrova: nazval ji Ballova pyramida.

„Na seznamu definitivně ztracených druhů se ocitla i strašilka humří. Naštěstí dočasně, byť ona ,dočasnost‘ trvala v jejím případě desítky let.“

Ostrov lorda Howa zpočátku využívali jako svou základnu velrybáři, s nimiž se sem dostaly myši, a později se na něm usadili první osadníci. Ti se postupem času začali orientovat zejména na obchod s jedním z místních endemitů, palmou kencií Forsterovou (Howea forsteriana), která se ukázala jako vyhledávaná dekorační rostlina. Jejich pozornosti ale pochopitelně neunikly ani strašilky humří, které jsou nápadné nejen svou velikostí (samci měří dvanáct a samice až patnáct centimetrů), ale také tím, že se vzhledem ke své noční aktivitě přes den shromažďují na tmavých místech. Osadníci je tak měli i pod střechami svých domů a využívali je jako návnadu při rybolovu. Pro jejich mohutnost a celkový vzhled je označovali jako „stromové“ či „pozemní humry“ a od tohoto označení jsme odvodili i české pojmenování druhu.

Nyní vidíte 20 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném

O autorovi

Miroslav Bobek

Mgr. Miroslav Bobek (*1967) vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V letech 1993–2009 pracoval v Českém rozhlase, v němž mimo jiné založil a řídil divizi online projektů a stál za vznikem digitální populárně-naučné stanice Leonardo. V ČRo zorganizoval několik popularizačních projektů, např. Africkou a Novou odyseu (mapování migrace čápů černých) nebo Odhalení (sledování goril v pražské zoo). Od roku 2010 je ředitelem Zoo Praha, která pod jeho vedením mimo jiné reintrodukuje koně Převalského do Mongolska. Je autorem řady knih o zvířatech pro děti i dospělé.

Doporučujeme

Migrace v pravěku střední Evropy

Migrace v pravěku střední Evropy uzamčeno

Martin Kuna, Jan Turek  |  1. 12. 2025
Moderní genetika dokládá pro oblast střední Evropy rozsáhlé a opakované pohyby a míšení populací v průběhu posledních osmi tisíc let. Jak tyto...
Podivná stopa na Marsu

Podivná stopa na Marsu uzamčeno

Vladimír Kopecký  |  1. 12. 2025
V červnu 2024 narazilo robotické vozítko NASA Perseverance (obr. 4) na podivný shluk kamenů. Stalo se tak v místě, kterým v dávné historii Marsu...
Lidské ucho v počítači

Lidské ucho v počítači uzamčeno

Pavel Jungwirth, Ondřej Ticháček  |  3. 11. 2025
Podle známého výroku Richarda Feynmana člověk něčemu pořádně porozumí, až když to sám sestrojí. A já (Pavel Jungwirth) jsem si z velmi osobních...