Zmrtvýchvstání „stromového humra“

Strašilka humří (Dryococelus australis, anglicky Lord Howe Island stick insect) nejenže patří k nejmohutnějším druhům nelétavého hmyzu, ale zcela mimořádný je především příběh jejího domnělého vyhubení, znovuobjevení a záchrany.

Součástí tohoto fascinujícího příběhu se stala i Zoo Praha, která dlouhodobě podporuje genetický výzkum strašilky humří a od letošního března ji rovněž prezentuje veřejnosti.

Strašilka humří patřila k dlouhé řadě endemických organismů Ostrova lorda Howa. Tento ostrov, dlouhý přibližně 12 km a široký nanejvýš 2,8 km, se nachází v Pacifiku, necelých osm set kilometrů severovýchodně od Sydney. Objevil ho roku 1788 poručík Henry Lidgbird Ball, velitel lodi Supply, jenž ho pojmenoval po prvním lordu britské admirality. Své vlastní jméno pak přiřknul mohutné skále vystupující z moře 23 kilometrů od ostrova: nazval ji Ballova pyramida.

Ballova pyramida, na které strašilky humří přežily, se tyčí do výšky 562 metrů.

Snímek Miroslav Bobek

Ostrov lorda Howa zpočátku využívali jako svou základnu velrybáři, s nimiž se sem dostaly myši, a později se na něm usadili první osadníci. Ti se postupem času začali orientovat zejména na obchod s jedním z místních endemitů, palmou kencií Forsterovou (Howea forsteriana), která se ukázala jako vyhledávaná dekorační rostlina. Jejich pozornosti ale pochopitelně neunikly ani strašilky humří, které jsou nápadné nejen svou velikostí (samci měří dvanáct a samice až patnáct centimetrů), ale také tím, že se vzhledem ke své noční aktivitě přes den shromažďují na tmavých místech. Osadníci je tak měli i pod střechami svých domů a využívali je jako návnadu při rybolovu. Pro jejich mohutnost a celkový vzhled je označovali jako „stromové“ či „pozemní humry“ a od tohoto označení jsme odvodili i české pojmenování druhu.