i

Aktuální číslo:

2026/7

Téma měsíce:

Mapy

Obálka čísla

Zmrtvýchvstání „stromového humra“

 |  29. 9. 2025
 |  Vesmír 104, 584, 2025/10

Strašilka humří (Dryococelus australis, anglicky Lord Howe Island stick insect) nejenže patří k nejmohutnějším druhům nelétavého hmyzu, ale zcela mimořádný je především příběh jejího domnělého vyhubení, znovuobjevení a záchrany.

Součástí tohoto fascinujícího příběhu se stala i Zoo Praha, která dlouhodobě podporuje genetický výzkum strašilky humří a od letošního března ji rovněž prezentuje veřejnosti.

Strašilka humří patřila k dlouhé řadě endemických organismů Ostrova lorda Howa. Tento ostrov, dlouhý přibližně 12 km a široký nanejvýš 2,8 km, se nachází v Pacifiku, necelých osm set kilometrů severovýchodně od Sydney. Objevil ho roku 1788 poručík Henry Lidgbird Ball, velitel lodi Supply, jenž ho pojmenoval po prvním lordu britské admirality. Své vlastní jméno pak přiřknul mohutné skále vystupující z moře 23 kilometrů od ostrova: nazval ji Ballova pyramida.

„Na seznamu definitivně ztracených druhů se ocitla i strašilka humří. Naštěstí dočasně, byť ona ,dočasnost‘ trvala v jejím případě desítky let.“

Ostrov lorda Howa zpočátku využívali jako svou základnu velrybáři, s nimiž se sem dostaly myši, a později se na něm usadili první osadníci. Ti se postupem času začali orientovat zejména na obchod s jedním z místních endemitů, palmou kencií Forsterovou (Howea forsteriana), která se ukázala jako vyhledávaná dekorační rostlina. Jejich pozornosti ale pochopitelně neunikly ani strašilky humří, které jsou nápadné nejen svou velikostí (samci měří dvanáct a samice až patnáct centimetrů), ale také tím, že se vzhledem ke své noční aktivitě přes den shromažďují na tmavých místech. Osadníci je tak měli i pod střechami svých domů a využívali je jako návnadu při rybolovu. Pro jejich mohutnost a celkový vzhled je označovali jako „stromové“ či „pozemní humry“ a od tohoto označení jsme odvodili i české pojmenování druhu.

Nyní vidíte 20 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném

O autorovi

Miroslav Bobek

Mgr. Miroslav Bobek (*1967) vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V letech 1993–2009 pracoval v Českém rozhlase, v němž mimo jiné založil a řídil divizi online projektů a stál za vznikem digitální populárně-naučné stanice Leonardo. V ČRo zorganizoval několik popularizačních projektů, např. Africkou a Novou odyseu (mapování migrace čápů černých) nebo Odhalení (sledování goril v pražské zoo). Od roku 2010 je ředitelem Zoo Praha, která pod jeho vedením mimo jiné reintrodukuje koně Převalského do Mongolska. Je autorem řady knih o zvířatech pro děti i dospělé.

Doporučujeme

Když bahno teče jako ledovec

Když bahno teče jako ledovec

Petr Brož  |  7. 7. 2026
Už několik desetiletí si věda láme hlavu nad zvláštními, několik desítek metrů vysokými kopci rozesetými po různých částech Marsu. Je přitom...
Ideologie v mapách, mapy v rukách ideologů

Ideologie v mapách, mapy v rukách ideologů uzamčeno

Jitka Močičková  |  7. 7. 2026
Mapy jsou často vnímány jako důvěryhodné médium založené na seriózních datech. Proto nebývají podrobovány stejné míře kritické reflexe jako text,...
Když mapa mluví

Když mapa mluví uzamčeno

Jan D. Bláha  |  7. 7. 2026
Mapy patří k nejpřesvědčivějším obrazům světa. Působí věcně a spolehlivě, nejsou však pouhým otiskem reality. Každá mapa je výsledkem rozhodnutí,...