Kamenné jehly

K nápadným a působivým tvarům na zemském povrchu patří svisle protáhlé a nezřídka až desítky metrů vysoké přírodní výchozy hornin – skalní věže. Mnohde jde o oddělenou část celistvého skalního masivu, jinde tvoří celá seskupení, tzv. skalní města, výjimkou však nejsou ani tvary reliktní, vystupující v terénu už zcela izolovaně.

Skalní věže vesměs patří k významným zdrojům informací o vnitřních a vnějších geologických procesech, které se podílely na utváření příslušné části krajiny.

Geomorfologie (věda o tvarech zemského povrchu) rozlišuje rozličné typy skalních věží s mnoha přechodnými a snadno zaměnitelnými tvary. Např. skalní sloupy mají oválný průřez, naopak stěny pilířů jsou vymezeny zřetelnými hranami a skalní jehly se vyznačují štíhlým, nahoře výrazně zúženým až špičatým tvarem. Většina těchto útvarů je výsledek erozních a zvětrávacích procesů. Rychlost jejich vzniku a posléze i zániku do značné míry závisí na geologickém i geografickém prostředí. Nejrychlejším vývojem procházejí v sypkých nebo málo soudržných horninách, např. sopečném tufu (obr. 1), poměrně krátkou „životnost“ mají i na mořském pobřeží, vystaveném stálému ataku příboje. 

V nesoudržném sopečném tufu se ostré a špičaté tvary v důsledku eroze poměrně rychle tvoří, ale i zanikají (úbočí sopky Guajara na kanárském ostrově Tenerife).

Snímek Jan Vítek

Součást skalních měst

V Česku se největší koncentrací skalních jehel a podobných tvarů vyznačují pískovcové skalní oblasti na území české křídové pánve, kde jsou součástí tabulových plošin nebo asymetrických hřbetů (kuest). Tabulové plošiny vznikly na takřka vodorovně uložených vrstvách, a pokud je vymezují příkré svahy, bývají označovány jako stolové hory. Pro vnější nebo okrajové partie pánví s větším sklonem vrstev jsou typická návrší s asymetrickým profilem – kuesty. Vyznačují se mírnějším týlovým svahem kopírujícím sklon vrstev a strmým až srázným čelním svahem.