Šíření středomořských borovic do střední Evropy

ad Vesmír 102, 700, 2023/12

Moje poznámka se týká věty „Je pravděpodobné, že postupem času se i skladba lesů bude novým podmínkám [myšleno klimatickým] přizpůsobovat směrem ke středomořskému typu lesa s vyšším zastoupením k suchu i požáru tolerantních borovic“.

Věta implicitně nabízí představu autorů o spontánním šíření středomořských druhů borovic na sever do mírného pásu střední Evropy. Čtyři typicky středomořské druhy borovic jsou vskutku tolerantní k opakovaným požárovým epizodám typickým pro středomořské biotopy od pobřeží do středních horských poloh. Z nich se jeví na požáry nejlépe adaptovaná borovice hvězdovitá (Pinus pinaster), která i nejlépe snáší středoevropské klima, pokud je pěstována v teplejších oblastech. Stále jsou ale i její možnosti pěstování, např. v České republice, jen okrajové. Ostatní středomořské druhy borovic jsou na tom ve střední Evropě ještě hůře. Třeba přirozeně nejrozšířenější středomořská borovice halepská (P. halepensis) není ve střední Evropě vůbec schopná přežívat na otevřených stanovištích pro nedostatečnou mrazuvzdornost. Sleduji původní populace a výsadby zavlečených druhů borovic u nás i ve světě již 50 let a zaznamenal jsem změny oteplování klimatu i v prosperitě některých druhů. Některé horské druhy, které jsme s kolegy považovali za velmi tolerantní třeba i do městského prostředí u nás, se za několik desítek let staly velmi nestabilní a často odumírají vlivem přibývajících suchých a teplých období a souvisejících změn šíření patogenů.

Naopak třeba další typicky středomořský druh, borovice pinie (P. pinea), nebyl u nás dříve nikde pěstován pod širým nebem, ale v posledních dvou dekádách jsme zaznamenali výskyt několika plodných jedinců v soukromých zahradách teplejších oblastí republiky. Přesto považuji za nereálnou představu, že by některá ze středomořských borovic (oscilujících ve svém areálu od třetihor) začala posouvat své přirozené rozšíření směrem do střední Evropy, byť v horizontu stovek let. Pokud autoři oním „vyšším zastoupením k suchu i požáru tolerantních borovic“ měli na mysli spontánní šíření borovice lesní (P. sylvestris), jež je ve střední Evropě domácí, je namístě připomenout, že drtivá většina jejich porostů u nás i v okolních zemích byla založena uměle v lesnicky řízených a využívaných výsadbách, které změnou klimatu směrem k vyšším extrémním teplotám a výraznějším obdobím sucha stále častěji odumírají, spíše než prosperují nebo produkují životaschopné potomstvo. Přesto borovice lesní představuje v rámci rodu druh s nejrozsáhlejším přirozeným areálem, s nadprůměrnou ekologickou plasticitou, ale jen průměrnou tolerancí k požárům.

Roman Businský, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice

Odpověď autorů: Měli jsme na mysli přirozené šíření porostů domácí borovice lesní oproti hypotetickému přirozenému stavu. Určitě nejsme příznivci „pomáhání“ nepůvodním středomořským borovicím v jejich migraci na sever, byť patrně požárům obecně lépe odolávají. Problémem borovice lesní je její hospodářská využitelnost, díky níž ji lesníci vysazují i v místech a polohách, kde se jí nedaří dobře nebo kde v minulosti rostla jen jako součást smíšených lesů, a nikoli v monokulturách. Domníváme se, že máme opět tendenci uvažovat až příliš dopředu. Blízkým cílem by pro nás měly být především hospodářské lesy povětšinou smíšené nebo listnaté, blížící se přirozenému stavu dané lokality. Takové lesy budou i nepochybně mnohem odolnější všem možným patogenům. Jiná bude situace v chráněných územích a národních parcích. Vývoj v tamních bezzásahových územích by pro nás měl být kompasem, kam se vývoj vegetace ubírá a co vše si ještě můžeme dovolit i v hospodářských lesích a co už nám měnící se podmínky neumožní.