Chvála (dřevěnému) uhlí
| 4. 12. 2023Zvykli jsme si, že lesní požáry vídáme jen ve zprávách ze Středomoří, Kalifornie nebo Austrálie. V létě loňského roku ale oheň zasáhl České Švýcarsko v srdci střední Evropy. S blízkostí lesních požárů odteď musíme ještě více počítat i u nás. Znamená to vzít na vědomí nejen ztrátu rostlinné biomasy, poskytující palivo, ale také významně negativní vliv na půdu a její vlastnosti, pomáhající utvářet lesní ekosystém. To, co vypadá jako tragédie, je ale současně příležitostí. Především pro přírodu.
Frekvence i intenzita lesních požárů ve střední Evropě kdysi bývala v porovnání například s lesy Středozemí nebo Skandinávie dosti nízká, ačkoli lidé v kulturní krajině oheň využívali odnepaměti a často. Za poměrně nízkou frekvencí požárů hledejme relativně vysokou vlhkost a množství srážek během roku, odlišný typ vegetace s vyšším podílem listnatých stromů; v posledních zhruba dvou stech letech přidejme lidskou snahu o předcházení požárům a v hustě obydlených oblastech střední Evropy jejich hašení. Vzhledem ke globálnímu oteplování, které se samozřejmě týká i mírného pásu, a tedy většímu množství suchých období však již nyní můžeme pozorovat narůstající počet požárových událostí, a to nejen v lesních ekosystémech. Je pravděpodobné, že postupem času se i skladba lesů bude novým podmínkám přizpůsobovat směrem ke středomořskému typu lesa s vyšším zastoupením k suchu i požáru tolerantních borovic. Jejich jehlice jsou bohaté na silice, což opět podporuje vznik a šíření požáru. Bude tedy dobré se na tuto možnost připravit a ujasnit si, jestli nás čekají těžké časy, nebo to bude pro lesní ekosystém znamenat výhodu.
Povrchový požár může být pro půdu tragédií
Dalo by se čekat, že lesní požáry zasáhnou především stromy, které poskytují dřevo, a tedy palivo. Jde však o často tradovaný omyl. To, co obvykle v lesích hoří, bývá opadanka, tedy listí a zejména jehličí stromů, ležící na zemi. Pouze málo požárů v našich podmínkách zasáhne koruny stromů, většina z nich se přežene po povrchu půdy, přičemž může shořet jak opadová vrstva, tak organická, humusová vrstva pod ní. Někdy bývá částečně zasažena dokonce i svrchní minerální vrstva půdy, která také obsahuje určitý podíl hořlavé organické hmoty. Vzhledem k tomu, že svrchní organické vrstvy půdy představují významnou zásobárnu živin pro rostliny i půdní organismy, pomáhají zadržet vodu v půdě a zabraňují její erozi, znamená to pro lesní ekosystém velký zásah (obr. 1).