Co zabilo Mozarta

Už 232 let trvá vědecký spor o příčinu smrti skladatele Wolfganga Amadea Mozarta. Za tu dobu vzniklo téměř 150 různých lékařských diagnóz, které si mnohdy protiřečily. Moderní výzkumy se opírají o lebku, připisovanou Amadeovi, obsahující stopy závažného poranění, jehož dlouhodobé následky mohly život geniálního skladatele výrazně zkrátit.

W. A. Mozart se narodil 27. ledna 1756 jako sedmé dítě salcburského dvorního kapelníka Leopolda Mozarta. V šesti letech se začal pokoušet o komponování, současně začal pod cílevědomým vedením svého otce, který ho vydával za čtyřletého, veřejně vystupovat jako klavírista.

1. „Mozartovu lebku“ nalezl roku 1801 hrobník Joseph Rothmayer na vídeňském hřbitově sv. Marxe v místech, kde mohl být v roce 1791 do společného hrobu uložen pětatřicetiletý W. A. Mozart (Rothmayer údajně Mozartovu rakev poznal podle drátu, kterým si ji při ukládání do země označil). Později se lebka dostala do sbírky kostí slavného anatoma Josefa Hyrtla, který ji po podrobném průzkumu považoval beze vší pochybnosti za skladatelův kosterní pozůstatek a opatřil autentizačními nápisy, zapsanými přímo na povrch kosti (vlevo). Rovněž pozdější průzkumy potvrdily, že osoba, jíž lebka patřila, nebyla mladší 25 let, její věk ale také nepřesáhl 40 let.
Štítek na čele lebky obsahuje německy psaný text: „Zachránil ji hrobník Jos. Rothmayer, který si všiml místa, kde pohřbil Mozartovu rakev, když byl v roce 1801 vyprázdněn obecní hromadný hrob, a jeho nástupce Jos. Radschopf ji v roce 1842 daroval mému bratru Jakobovi. Hyrtl“Snímek Gilles Mermet, Profimedia

2. Spory o pravost Mozartovy lebky existují již od jejího objevu. Ožily roku 1991 s připomínkou 200. výročí skladatelovy smrti. Salcburská Nadace Mozartea, která lebku vlastní od roku 1902, proto požádala o expertizu exponátu Antropologické oddělení Přírodovědeckého muzea a Ústav soudního lékařství ve Vídni. Profesor J. Szilvássy sestavil tým antropologů, kliniků a soudních lékařských specialistů, do něhož ze zahraničí přizval i spoluautora tohoto článku, antropologa Emanuela Vlčka.²⁾ Tým vykonal řadu expertiz kosterního materiálu, včetně rentgenové tomografie (na snímku). Analýza DNA z lebky a porovnání s genofondem kosterních pozůstatků domnělých příbuzných skladatele (babičky a neteře), provedené W. Pardonem na Univerzitě v Innsbrucku, se ukázaly jako neprůkazné.

Snímek Gilles Mermet, Profimedia

O Mozartově zdravotním stavu máme řadu písemných dokladů, pocházejících především z jeho dětského věku. Víme tak, že jako šestiletý onemocněl roku 1762 spálou, která by mohla mít z dnešního hlediska podobné příznaky jako erythema nodosum.¹⁾ Jako sedmiletý prodělal záškrt, od osmého roku věku trpěl na chronický katar dýchacích cest a snad i revmatickou horečku. V roce 1765 jako devítiletý onemocněl tyfem a o rok později ho stihla další ataka revmatického zánětu kloubů. Jedenáctiletého Wolfganga postihla vážná infekční choroba, pravé neštovice. Jizvy po jejich vyléčení mu znetvořily tvář navždy, ačkoliv je doboví portrétisté měli tendenci nezobrazovat (obr. 3). Následky těchto onemocnění samozřejmě nelze sledovat na kosterním materiálu. V našem zkoumání však budou hrát významnou roli obtíže osmadvacetiletého Wolfganga, do jehož života se po obdobných potížích z let 1766 až 1780 vrátilo nejasné horečnaté onemocnění. V dalších atakách přibyly i žaludeční potíže, úporné bolesti hlavy a celková slabost (alterace) pacienta.

Poslední onemocnění

Dá se říci, že život spojený s častým cestováním vyvolal u slabého dítěte zdravotní potíže, které zkrátily jeho život na pouhých 35 let, do doby, než přišlo poslední Mozartovo onemocnění. Trvalo asi 14 dnů a projevovalo se vysokými horečkami a silným pocením. V noci pacienta sužovaly prudké zvracení a úporné bolesti hlavy. Po týdnu se rozvinula obrna poloviny těla s otoky a nehybností kloubů na rukou a nohou a s vyrážkou (exantémem) na kůži. Pacient byl velmi vzrušivý a přecitlivělý. Nastoupilo zřejmě dráždění mozkových plen patologickým procesem, které se tehdy popisovalo termínem skleslost hlavy. Později byl tento pojem překládán jako meningitis.