Ničit umíme opravdu rychle

Příroda Madagaskaru je pověstná svou výjimečnou biodiverzitou i vysokým stupněm endemismu, jež vznikly díky ostrovní izolaci trvající desítky milionů let. Podobně jako jiné ostrovy i Madagaskar postihla vlna vymírání v době, kdy jej začali osidlovat lidé, a později, kdy se jejich populace významně rozrůstala. Rozsah současného vymírání však zatím nebyl v evolučním kontextu nijak kvantifikován. Soubor dlouhodobě shromažďovaných dat, která se týkají vymírání, kolonizace a speciace, poskytl nyní možnost změřit evoluční dobu návratu (evolutionary return time, ERT) pro madagaskarské savce.

V době, kdy lidé na ostrov dorazili, žilo tu přibližně 250 savčích druhů, což je výsledek 33 nezávislých kolonizačních událostí.¹⁾ Od té doby nejméně 30 z těchto druhů vyhynulo. Výsledek získaný při započítání přirozeného rozsahu vymírání, doby speciace, četnosti nových kolonizací ostrova a řady dalších faktorů působí neradostně. Návrat k biodiverzitě, která na Madagaskaru panovala před příchodem člověka, si vyžádá 1,6 milionu let u letounů a 2,9 milionu let evoluce u nelétavých savců. Vzhledem k tomu, že tlak člověka na přírodu zatím nijak nepolevuje (na Madagaskaru vinou prudce rostoucí populace spíš sílí), můžeme poněkud extrapolovat a druhy, které v současnosti IUCN klasifikuje jako ohrožené, považovat rovněž za vyhubené. V takovém případě se čísla výrazně zvětší a létající savci budou k návratu na původní stupeň diverzity potřebovat 2,9 milionu let, a jejich nelétaví příbuzní dokonce 23 milionů let.

Tato čísla se dají chápat i tak, že přibližně za 2500 let své přítomnosti dokázal člověk zničit to, co na Madagaskaru vznikalo 23 milionů let. 

První savci, kteří pronikli na Madagaskar, byli předci dnešních bodlínů (čel. Tenrecidae ze skupiny Afrosoricida). Stalo se tak zhruba před 65 miliony let, což ovšem víme s přesností jen ±15 milionů let. Z 34 dnes známých druhů 3 vyhynuly a 6 je klasifikováno jako druhy ohrožené. Na snímku je bodlín bezocasý (Tenrec ecaudatus), největší ze všech bodlínů.

Michielsen N. M., Goodman S. M., Soarimalala V. et al.: Nat. Commun., 2023, DOI: 10.1038/s41467-022-35215-3