Planeta na zeleno
| 3. 4. 2023Autor popisuje výsledky družicových měření plochy zemského povrchu pokrytého vegetací na základě odrazivosti záření v blízké infračervené oblasti (700–1300 nanometrů). Měření umožňuje zobrazit a změřit plochu pokrytou zelení. Avšak, jak sám připouští, jakmile je povrch bezezbytku pokrytý listy, přibývající hustota vegetace pak už signál nezesiluje. Z výsledků těchto měření pak přesto vyvozuje, že povrch souše je „ozeleňován“, a navíc že „nárůst zelenosti znamená zvýšení primární produkce biosféry“. Takový pohled je povrchní v doslovném i přeneseném smyslu slova. Je nasnadě, že při pohledu z družice bude kopřivami zarostlý příkop odrážet infračervené záření v sledované oblasti stejně jako deštný prales, a bude proto na snímku vypadat stejně. Z toho ale určitě neplyne, že metr čtvereční země zarostlé kopřivami a deštným pralesem bude vykazovat stejnou primární produkci.
I když se autor v článku snaží poněkud relativizovat „dobrou zprávu“, která mu z tohoto povrchního pohledu na ozeleňování vychází, celkově článek vyznívá jako bagatelizace notoricky známého problému dlouhodobé devastace ekosystémů, které jsou z hlediska primární produkce nejvýznamnější a, troufám si říct, nejcennější.
Odpověď autora: Pisatel v první části svého dopisu upozorňuje na problém rozdílné kvality jednotlivých zelených ploch. Jakožto vegetační (paleo)ekolog nemohu než souhlasit s názorem, že – ve smyslu použitého příkladu – kopřivami zarostlý příkop představuje zásadně jinou kvalitu ve srovnání s deštným pralesem. Právě proto s odkazem na citovanou primární literaturu referuji pouze o nárůstu plochy pokryté zelení a záměrně se nepouštím do posuzování kvality této „zelenosti“, protože o ní nemohou používané metody dálkového průzkumu téměř nic vypovědět. Navzdory tomu, že jistá kvalitativní informace je v nich přece jen obsažena. Pro podobný účel jsou ovšem příslušná data zcela nedostatečná, jak ukázala pozdější terénní pozorování za účelem kalibrace používaných indexů (NDVI, LAI) v reálných podmínkách: Oněmi zelenými plochami jsou totiž často polní kultury a v tropech třeba i plantáže palmy olejné, což je z hlediska biodiverzity a z hlediska dalších důležitých ekologických funkcí pravděpodobně ještě horší případ, než kopřivou zarostlé příkopy. Ale i o tomto problému se v článku výslovně zmiňuji.
Ve druhé části reakce hovoří autor o „bagatelizaci“ problému antropogenní devastace přírodních ekosystémů. Při nejlepší vůli nedokážu dohlédnout, kde jsem se údajné bagatelizace dopustil, když v celém článku a zejména v jeho posledním oddíle naopak upozorňuji na nebezpečí zkratkovitých interpretací pozorovaného plošného nárůstu zelenosti ve smyslu zlepšení základních ekologických funkcí na plochách, ke kterým se referovaný trend vztahuje.
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [284,86 kB]
O autorovi
Petr Pokorný
Doc. Petr Pokorný, Ph.D., (*1972) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK a Biologické fakultě JČU. V Centru pro teoretická studia, společném pracovišti UK a AV ČR, se zabývá paleoekologií a environmentální archeologií