Čeští mořeplavci

ad Vesmír 102, 400, 2023/7

Je jasné, že na omezeném prostoru článku není možné uvést, jak ostatně sama autorka píše, všechny „další příklady českého putování moři“, myslím ale, že by české „námořní dějiny“ neměly pominout dvě význačné osobnosti, které jsou v rámci našeho národa zřejmě zcela jedinečné – jeden Čech to totiž dotáhl na admirála a druhý dokonce na korzárského¹⁾ kapitána!

Začnu ale tím druhým, neboť žil právě v době, kterou se zabývá značná část zmíněného článku. Augustin Heřman se narodil v roce 1605 v Mšeně nedaleko Mělníka, ale krátce po Bílé hoře opustil Čechy, v Holandsku získal vzdělání v oboru kartografie (prý to byl vynikající žák), poněvadž ale nepochybně byl dobrodružné povahy, záhy vyrazil do Ameriky, kde začal podnikat v Novém Amsterdamu (dnes New York). Jelikož byl obchodně zdatný, podařilo se mu rychle zbohatnout, touha po dobrodružství v něm však zůstala, a proto si koupil brigu La Grace, se kterou se tak úspěšně věnoval korzárskému řemeslu, že se stal jedním z nejobávanějších kapitánů v Karibiku. O tom, jak zdatně si v námořních půtkách vedl, ostatně svědčí i to, že nezahynul v boji či na popravišti, ale zesnul jako všeobecně vážený muž přirozenou smrtí v roce 1686 ve svém americkém domě. Při svém dobrodružném životě však Heřman nezapomněl ani své původní povolání a významně se zapsal do dějin kartografie zhotovením první mapy oblasti, kde později mělo vzniknout hlavní město USA. Tato mapa byla tak kvalitní, že si ji ještě skoro po sto letech vysoce cenil sám první americký prezident George Washington. Augustin Heřman také nikdy nezapomněl na svůj původ, na všech dokumentech si ke svému jménu vždy připojoval přídomek Bohemian.

Druhým českým mořeplavcem, který zřejmě jako jediný získal admirálskou hodnost [pro úplnost uvádím, že admirálem se stal též americký námořní letec, syn českých rodičů, Apollo Souček (1897–1955), který však nebyl „čistokrevným“ námořníkem, ale pilotem na letadlových lodích], byl Augustin Jílek. Žil o dvě staletí později než jeho jmenovec Heřman a životními osudy poněkud připomíná cimrmanovskou tematiku. Jílek se narodil v roce 1819 v Litomyšli, ve Vídni vystudoval medicínu a začal působit jako vojenský lékař na lodích rakousko-uherského Císařského a královského válečného námořnictva. Tam si vedl tak úspěšně, že rychle postupoval, až byl jmenován vrchním lékařem celé rakousko-uherské flotily, přednášel na námořní akademii v Pule a posléze byl i povýšen do hodnosti admirála. V rámci svých vojenských služebních povinností Jílek cestoval po světě, mimo jiné musel doprovázet arcivévodu Maximiliána na korunovaci mexickým císařem. Maximilián ho žádal, aby s ním v Mexiku zůstal, naštěstí pro Jílka jej však služební povinnosti brzy z této země odvedly.

Ještě před nešťastným Maximiliánovým mexickým dobrodružstvím jej Jílek doprovázel na botanickou výpravu do Brazílie. Na jeho počest byl později jeden druh mučenky nazván Passiflora jilekii. Ve své odborné činnosti se Jílek zabýval hlavně problematikou malárie; jako první publikoval zprávu o novém horečnatém onemocnění vyskytujícím se v oblastech přiléhajících k Jaderskému moři, které bylo později nazváno horečkou papatači podle přenašeče virového původce této nemoci – koutule Phlebotomus papatasi. Admirál Jelínek se ale též věnoval zeměpisným vědám a pro studenty pulské námořní akademie sepsal učební příručku nazvanou Lehrbuch der Oceanographie zum Gebrauche der k. k. Marine-Akademie, což zřejmě byla teprve druhá kniha na světě, v jejímž názvu bylo použito slovo oceánografie. Podobně jako korzárský kapitán Heřman se ani admirál Jílek nestal obětí svého povolání a nezemřel ani v boji, ani při nebezpečných dobrodružstvích, ale roku 1898 pokojně v kruhu rodinném.

Do třetice mě trochu mrzí, že v dotyčném článku nebyla jako doporučení k dalšímu čtení zmíněna kniha Čeští jezuité objevují svět – dopisy a zprávy o plavbách, cestách a živobytí z Ameriky, Filipín a Marián (1657–1741). Jde o velmi rozsáhlý soubor dopisů jezuitských misionářů, které vybral, přeložil a uspořádal historik Pavel Zavadil. Autor je sice zmíněn v citaci č. 4 jako objevitel žádosti patera Koniáše o vyslání do misií, ale jeho souborná kniha překladů (831 stran) vydaných v nakladatelství Argo v roce 2015 je skvělým počtením jak pro zájemce o tematiku humanitní, tak i přírodovědnou.

Poznámka redakce: Téma Čechů na moři je zejména od 19. století natolik obsáhlé, že jsme vyprávění omezili koncem 18. století. O osobnosti Augustina Herrmanna/Heřmana psala autorka v říjnu 2020 (Vesmír 99, 592, 2020/10).