Meditace, morálka a válka

A. Hafenbrack z Washingtonské univerzity ve studii se 1400 dobrovolníky zjistil o vlivu mindfulness na morální postoje, že meditující lidé mají vzhledem k emočnímu odstupu dosaženému meditací slabší pocit viny, a tudíž i signifikantně nižší tendenci napravovat své prohřešky vůči jiným; více si hledí svých zájmů a jsou méně ochotni pomáhat bližním. To je v rozporu s dosavadními představami o tom, že meditační praxe za všech okolností podporuje v lidech soucit a altruismus. M. Farias a U. Kreplin z novozélandské Massey University ovšem žádné významné změny v tomto směru u meditujících subjektů nenašli (viz Fariasovu knihu The Buddha Pill).

Konceptuálně není těžké si představit, jak k potlačení pocitu viny či nárůstu egoismu dochází. Techniky meditace učí odstupu od všech emočních a kognitivních procesů, aby zabránily jejich podmíněnému vznikání (samsára). Příjemné i nepříjemné stavy mysli se časem stanou neutrálními a my se můžeme svobodně rozhodnout, zda nezávislost na  vlastních emocích použijeme k dobrému, či zlému. Meditační postupy byly koneckonců používány k vojenským manipulacím mysli prakticky od doby, kdy vznikly. O jejich zneužití japonským militarismem psala řada japonských i amerických autorů (např. B. A. Victoria, I. Hakugen aj.). Obdobně referoval o neetické aplikaci buddhistických psychologických postupů během druhé světové války světoznámý antropolog G. Bateson, jenž tehdy sloužil jako důstojník amerického informačního centra na Srí Lance.

O dalších nežádoucích účincích meditací viz též Vesmír 100, 209, 2021/4.

Hafenbrack A. C. et al.: J. Personal. Soc. Psychol., 2021, DOI: 10.1037/pspa0000298