Meditace nad meditací

ad Vesmír 100, 104, 2021/2

Myslím, že se základní myšlenkou článku, tedy že meditace není pro každého, a zvláště pak ne některé její techniky, naprosto souhlasím. Samozřejmě ani slepá replikace východních metod pro člověka z našeho kulturního okruhu není na místě. Měl bych přesto několik poznámek.

Jako v každé vědní oblasti i zde existují kvalitní a méně kvalitní články. Možná proto, že meditace je dnes velmi módní, lze narazit na mnoho méně kvalitních. To však neznamená, že by neexistovaly i kvalitnější. Osobně jsem se setkal s literaturou Marka Williamse. Například u článku z roku 2015¹⁾ lze diskutovat, zda je vzorek dostatečný.

I v našem kulturním kontextu lze zaznamenat směry a myšlenky, které člověka odvádějí od tohoto světa a ukazují na jeho pomíjivost. Z židovské tradice uveďme Knihu kazatel a její proslulý verš: „Marnost nad marnost…“ (Kaz 1,2–2,23).

Dle mých relativně vetchých zkušeností s lidmi, kteří meditují, poměrně často jde o osoby hledající. Hledají něco, co nenalézají v našem světě. Možná je problém v tom, co zmiňuje Nietzsche: „Bůh je mrtev! Bůh zůstane mrtev! A my jsme ho zabili!“ Obrací se tedy tam, kde cítí, že lidé ještě věří v něco, co je přesahuje. A současně touto svou vírou žijí. Tím bych chtěl jen naznačit, že oni sami se často chtějí změnit způsobem, který meditace nabízí. Pak je ovšem otázka, zda je správné je od jejich záměru odrazovat. Samozřejmě je ovšem žádoucí upozornit na rizika a mít je dobře zmapována.

Přemysl Bejda, Praha 5

Odpověď autorky: Článek měl upozornit na negativní stránky jevu, o jehož aspektech pozitivních se můžete dočíst v nepoměrně větším počtu textů vědeckých, pseudovědeckých i zcela obskurních. Těm vědeckým vytýkám především to, že jejich autoři v naprosté většině případů nevědí, co činí. Definovat meditaci je už z lingvistického pohledu obtížné. Faktický obsah tohoto slova je pak ve vědeckých kruzích předmětem nikam nevedoucích diskurzů. V článku zmíněný tým Kennetha Bonda²⁾ dospěl ve snaze o vymezení pojmu meditace pro terapeutické účely ke kuriózním závěrům: musí se jednat a) o techniku, pří níž si b) sám sobě navozujete stav c) rozvolnění logiky. Chce-li někdo takový konstrukt měřit pro terapeutické účely, o jisté rozvolnění logiky, obávám se, skutečně jde. Takže různá dnes již klišé o „zvýšené perfusi levé amygdaly (jedné z oblastí mozku spojované se zpracováním emocí) v hluboké meditaci“ bych brala s příslovečnou špetkou soli.

Meditací existuje několik tisíc druhů. Většina psychologů a neurovědců publikujících na toto téma nemá tušení, kterou techniku „hluboce meditující“ subjekt použil, aby si navodil jeden z mnohých možných stavů „rozvolnění logiky“. Jinými slovy to, co změří, nemá k ničemu konkrétnímu vztah. Nehledě na to, že lékařské a řekněme komerční či na životní styl zaměřené západní modifikace meditací mají pramálo společného s původními meditačními technikami, na které se odkazují. Reference o jednoznačně příznivých účincích něčeho, co má být prodáváno, v sobě skrývá nebezpečí jistého zkreslení výsledků (asi jako kdybychom si koupili v laboratoři vydestilovaný tibetský vzduch v lahvičce za sto dolarů).

Pokud jde o kulturu, ano, souhlasím, že každá (mně známá) kultura jeví od nepaměti tendence hledat cesty, jak uniknout nevyhnutelné mizérii života – meditace a příbuzné spirituálně-náboženské praktiky jsou jen jednou z možností. Na každé z nich lze najít dobré i špatné stránky. Mým cílem bylo jemně připomenout rizika něčeho, co mýma očima až příliš zahltilo trh se zázračnými léky na všechno. A asi jsem nevědomky vystihla trend doby – týden poté, co vyšel článek ve Vesmíru, píší o negativních účincích meditací dokonce i Hospodářské noviny (13. 2. 2021). Takže – zůstaňme pozorní.

Texty byly redakčně upraveny