Myslet odvážně o mimozemské inteligenci

Doba padesátých a šedesátých let minulého století se stala líhní fascinujících a dodnes vlivných variant myšlenky, že ve vesmíru nejsme sami.

Elitní přírodovědci tehdy toužili zaznamenat přítomnost mimozemské inteligence (ETI),¹⁾ případně se s ní rovnou zkontaktovat. Veřejnost si zvykala na zprávy o údajných pozorováních létajících talířů a na užívání zkratky UFO.²⁾ Tato zvláštní atmosféra podnítila vědecká a filozofická tázání, která se otiskla do beletrie i kinematografie. Zhuštěný náhled na tuto klíčovou éru nám připomíná, kam až je člověk schopen zajít v úvahách, má-li odvahu překračovat hranice mezi přírodovědou, filozofií a fikcí.

V mantinelech přírodovědecké exaktnosti

V minulosti se již objevilo mnoho spekulací o přítomnosti inteligentních forem mimozemského života ve vesmíru. Mezi nejvzpomínanější patří úvaha z kraje padesátých let, připisovaná vlivnému fyzikovi Enricu Fermimu, obyčejně prezentovaná jako „Fermiho paradox“. Velmi stručně řečeno, v jádru dané teze se nalézá podivný rozpor: na jedné straně leží logicky zdůvodnitelný předpoklad výskytu vysokého počtu planet, které existují dostatečnou dobu a potenciálně nabízejí kvalitní podmínky pro uzrání inteligentního života, respektive celých civilizací, na druhé straně zaráží absence relevantních důkazů, že kosmický prostor opravdu sdílíme s nějakou ETI.

Neproniknutelná mysteriózní aura, jež téma ETI obestírá, našla cestu mimo jiné do oblasti náboženství, zvláště v případě některých moderních spiritualit, a vedle toho se také stala nezanedbatelným tržním artiklem v oblasti zábavního průmyslu. Snímek gremlin, iStock.com

Na okraj dodejme, že Fermi nebyl zdaleka prvním, komu tato věc přišla na mysl. Částečně navíc souzní s druhým všeobecně známým, o dekádu mladším závěrem, podle astronoma Franka Drakea nazývaným „Drakeova rovnice“. Rovnice podle odhadovaného počtu planet dlouhodobě umožňujících výskyt života operuje s hypotetickou množinou vyspělých civilizací schopných se pokusit o kontakt s námi. Drake se ostatně podílel na založení projektu Ozma, jenž spočíval v pokusech zachytit rádiový signál vysílaný mimozemskou inteligencí z cizích planetárních soustav.

V obdobném vědeckém klimatu fyzikové Giuseppe Cocconi a Philip Morrison v roce 1959 popisovali, že u některých hvězd podobných Slunci, kolem nichž obíhají planety jako Země, se mohou nacházet další civilizace – a to s delší historií, než má ta pozemská – a vnímají naše Slunce jako místo, v jehož blízkosti sídlí jiná civilizace pěstující vědu. Vědecké duo hledalo optimální kanál (vhodnou vlnovou délku signálu), na němž by eventuálně komunikace probíhala, jelikož se dle jejich názoru některá mimozemská společnost třeba „těší“ na signál směřující od nás. Domnívali se, že takovým kontaktem bychom vstoupili do jakési „komunity inteligence“ na mezihvězdné úrovni.