Mnohonožky na cestě k vrcholu

Změna klimatu, respektive rostoucí průměrná roční teplota zdokumentovaná v průběhu 20. století, mění mimo jiné areál výskytu mnoha živočichů. Kudlanky,¹⁾ křižáci pruhovaní²⁾ ani kobylky kuželohlavé³⁾ už nejsou na našem území vůbec vzácností. Už u nás nepotkáváme jen náhodné migranty z jihu, ale na řadě míst se úspěšně množí a přezimují. Posun areálů k pólům se studuje poměrně snadno, protože „exotické“ druhy vzbuzují pozornost i u laické veřejnosti, byť třeba u zápřednice jedovaté⁴⁾ to vzbuzuje spíš znepokojení než nadšení.

Mnohem obtížnější je studovat změny ve výškovém rozšíření živočichů. Hlavní problém je sporadická existence starších pozorování, která by umožnila zhodnotit současné nálezy. Ze starších publikací sice často zjistíme, že na konkrétní hoře se dané druhy vyskytovaly, ale informace o přesné výškové hranici jejich rozšíření jsou velmi vzácné. Pokud člověk narazí na sto let starý článek s údaji o výškovém rozšíření mnohonožek ve švýcarských Alpách, byl by hřích této příležitosti nevyužít. Zvláště když údaje pocházejí z bezzásahového Švýcarského národního parku (jediného NP na území Švýcarska), kde člověk mnohonožkám v šíření nijak nepomáhá.

Přestože opakování starých studií není mezi vědci příliš populární, jsou jisté okolnosti, za kterých je naopak vysoce žádoucí. Tuto příležitost popadli za pačesy ekologové z Basilejské univerzity a po sto letech zopakovali průzkum mnohonožek v pěti hlubokých horských údolích s obdobnou pečlivostí. Z dříve nalezených 23 druhů mnohonožek jich vybrali 11, které byly v minulosti dostatečně početné a jejich rozšíření nedosahovalo vrcholových partií parku. Deset z nich nyní našli i ve vyšších polohách než před sto lety; jen jediný druh se v současnosti vyskytuje pouze níže. Výškový posun dosahoval u jednotlivých druhů průměrně 161 metrů (od 50 m do 363 m). U jednoho druhu bylo možné posoudit i změnu spodní hranice výskytu – zvýšila se o 167 metrů.

Průměrná roční teplota se ve švýcarských Alpách za uvedených sto let zvýšila o 1,5 °C. Každých sto výškových metrů zde klesne průměrná roční teplota o 0,56 °C. Mnohonožky bychom proto mohli považovat za loudaly, neboť by za oněch sto let měly vystoupat 268 m. Teplota ovšem není jediný faktor, který omezuje jejich výskyt v horách. Významný vliv má i dostupnost vhodné potravy, respektive vazba na určité rostlinné společenstvo. Proto mnohonožky vysokohorských trávníků stoupají rychleji než lesní druhy. Naproti tomu tyto vysokohorské (a endemické) druhy víc ohrožuje stoupající hranice lesa (Vesmír 100, 168, 2021/3). Z vrcholu kopce už prostě nebudou mít kam utéct. K dispozici už bude jen osudné Stairway to Heaven.

Gilgado J. D. et al.: Insect Conservation and Diversity, 2022, DOI: 10.1111/icad.12535