Vzájemný poměr životní řas ku živokům

1882: Ve schůzi, kterou odbýval spolek přátel přírodozpytu (Gesellschaft naturforschender Freunde) v Berlíně 15. prosince r. 1881, měl p. K. Brandt velezajímavou přednášku. Všechna dosavadní rozcházející se mínění a pochybnosti o zelených tělískách v těle nižších živoků Brandt rozřešuje vlastním zkoumáním, jež podnikl v berlínském fysiologickém ústavě.

Brandt dovozuje pokusy morfologickými, jež konal na Hydrách, Spongillách, četných nálevnících, kteří obsahují ve svém těle zelená zrnéčka, že tato zrnéčka nejsou stejnoměrně a veskrze zelená, nýbrž že obsahují kromě barviva chlorofyllového vždy něco hyalinní protoplasmy a jedno neb více jader buněčných. Z toho uzavírá Brandt: „Domnělá tělíska chlorofyllová u živočichů jsou morfologicky samostatné, jednobuněčné organismy.“ Ježto posud žádný podobný druh řas volně žijící pozorován a popsán nebyl – což ovšem jest poněkud nápadno – dal Brandt těmto řasám nová jména rodová a druhová nazvav je: Zoochlorella conductrix, Zoochlorella parasitica a Zooxanthella nutricula.

Mimo to vede však důkaz i fysiologický. Vymačkávaje zelená těliska z Hyder (nezmarů), Spongill (hub sladkovodních) a t. d., pozoroval, že tato po mnoho dní neodumírají, nýbrž světlu vystavena jsouce, škrobová zrníčka vyměšují. Přenesl-li do živočichů nejprve tělíska (zelená) vymačkaná z těla živočišného téhož druhu, tu pozoroval, že žila zcela pohostinsky v těle hostitelově. Potom vpravil každému živočichu zvlášť do těla tělíska vymačkaná z těl různých druhů po sobě, kdež shledal, že jedna čásť tělísek jen v některých druzích, druhá také pouze v jistých druzích a třetí konečně na poslední druhy živočichů, v jichž těle chlorofyll se vyskytuje, se obmezila; v jiných případech tato zelená tělíska byla v těle živočišném za nějakou dobu úplně ztrávena. Tím právě přesvědčil se Brandt nejen o rostlinné povaze uvedených tělísek zelených, nýbrž i o rozdílnosti nových rodův a druhů řas z čeledi Chlorophyllophyceae (chlorofyllovité). […]

Analogické sbydlení tomu, jaké právě objevil Brandt mezi řasami a živoky, nachází se při lišejnících, o nichž Schwendener dokázal, že to jsou houby, které do svého vnitřku přijaly řasy, aby od nich látky assimilované přejímaly. […]

Lad. Čelakovský jun. (Vesmír 9, 126,1882/11)

2022: Sinic a řas žijících v symbióze s bezobratlými živočichy dnes známe větší množství. Stejné soužití využívá dokonce i jeden obratlovec, alespoň v embryonální fázi svého vývoje: americký axolotl skvrnitý (Ambystoma maculatum). Rodové jméno Zoochlorella se jako nomen conservandum dodnes používá pro endosymbiotické zástupce rodu Chlorella. Zooxanthela je obecné označení pro endosymbiotické řasy (především obrněnky rodu Symbiodinium, ale i pro Brandtovu obrněnku Zooxanthella nutricula nebo pro některé rozsivky) žijící v mořských živočiších a heterotrofních protistech.

Nahožábrý plž Elysia chlorotica si dokonce ve svém těle „pěstuje“ jen volné plastidy ukradené řasám a mšice Acyrthosiphon pisum si od hub zkopírovala geny pro produkci karotenoidů, s jejichž pomocí vyrábí ATP. Podrobněji o „fotosyntetizujících živočiších“ psal Jan Černý před šesti lety (Vesmír 95, 210, 2016/4).