Kde končí trávníky?

Pokud si myslíte, že u plotu či obrubníku, pak máte pravdu jen do určité míry. Existuje mnoho lidských, ale především přírodních limitů pro existenci trav. Typické omezení, při němž řadě organismů „dochází dech“ a narážejí na své existenční hranice, je nadmořská výška. V dostatečně vysokých pohořích panují ideální podmínky k sledování životních limitů různých organismů, nejen trav (viz obr.). Typickým příkladem je často zmiňovaná hranice lesa, která je pro každého návštěvníka hor velmi dobře pozorovatelná. Takřka celosvětově je svázaná s průměrnou teplotou 6,7 °C v hloubce 10 cm pod povrchem půdy ve vegetační sezoně. Nízká teplota nelimituje u stromů tvorbu organických látek; fotosyntéza běží často i při záporných teplotách. Omezeny jsou však růst a tvorba rostlinných orgánů a pletiv. Dřevní hmota (xylém) se přestává tvořit při teplotě vzduchu okolo 3–4 °C a při teplotě nižší než 5 °C již téměř nerostou kořeny. Růstová sezona stromů proto musí být delší než u bylin, v průměru kolem 120 dnů.

Tím se dostáváme k obecnějším omezením růstu cévnatých rostlin včetně zdánlivě všudypřítomných trav, které mají ve vysokých horách také „svou“ hranici (angl. grassline). V Evropě se jí podrobně věnovala mimo jiných i studie GLORIA, která definovala horní výškovou hranici trávníků jako nadmořskou výšku, v níž je povrch pokryt trávníkem ze 40 %. Trsy trav pokrývající méně než 40 % povrchu už nejsou považovány za trávník. Na základě pozorování z 87 horských vrcholů Evropy to zatím vypadá, že traviny tvoří kompaktní porost přesahující 40 % povrchu, jen pokud průměrná roční teplota dosahuje nebo přesahuje 1 °C.

Výškové hranice rozdílných růstových forem vyniknou ve vysokých pohořích. Nejníže mají výškovou hranici stromy, pak keře a nejvýše končí souvislé koberce trávníků. Snímek Miroslav Zeidler

Souvislé trávníky lze vymezit také minimální délkou vegetační sezony kolem 50 dnů, během nichž průměrná teplota neklesne pod 4,9 °C. Proto leží hranice trav ve střední Evropě (v Alpách) přibližně ve výšce 3000 m n. m. Může samozřejmě vystoupat výš na jižně orientovaných svazích nebo klesat na svazích severních. Je zhruba o 700 metrů výš než hranice lesa. Přesto horské trávy nepatří k pionýrským druhům, které osídlují nejextrémnější stanoviště. Pokud má trs trávy růst, tvořit květy a navíc s ostatními jedinci vytvářet hustý porost kompaktního trávníku, potřebuje na to dostatečnou teplotu i délku vegetační sezony, nejčastěji kolem 60–100 dnů.

Pro řadu nedřevnatých cévnatých rostlin, které netvoří rozsáhlejší porosty, postačí pro existenci mnohem kratší vegetační doba. Hodnota 42–49 dnů bez sněhu představuje absolutní minimum, které zvládá jen několik druhů. Sporadicky dokážou osídlovat i sněhová pole, jako například pryskyřník ledovcový (Ranunculus glacialis). Současné výškové maximum pro život cévnatých rostlin je v Himálaji a jen mírně přesahuje nadmořskou výšku 6000 m n. m. Trávy v takových polohách už nenajdeme.

Teplota, délka vegetační sezony a nadmořská výška nejsou jediné parametry. Určitě má význam zabývat se také vlastnostmi substrátu a biologickými procesy. Pak budeme schopni lépe pochopit dopady očekávaných změn způsobených klimatem.

Bürli S. et al.: Alp Botany, 2021, DOI: 10.1007/s00035-021-00250-1