Mramor na rukou prvních zemědělců

Bílá barva ve významu vznešenosti a přeneseně též luxusu provází západního člověka přinejmenším několik staletí. Svůj podíl na tom má především carrarský mramor, který pro své sochy v návaznosti na antické vzory začali preferovat renesanční sochaři v čele se samotným Michelangelem. Využívání krystalických vápenců k estetickým účelům však lze v různých podobách stopovat zpětně až do prostředí nejstarších zemědělských společenství Evropy, tedy do neolitu.

V metamorfovaných jednotkách Českého masivu se na řadě míst vyskytují kvalitní mramory. Nejdéle známá těžba nesilicitových hornin (tj. surovin mimo pazourek a rohovce) v kontinentální Evropě, jak se zdá, cílila právě na ně. Její doklady, nečekaně dochované v lesnaté krajině středního Posázaví, jsou předmětem aktuálního výzkumného projektu Archeologického ústavu AV ČR v Praze a Ústavu geologických věd brněnské Masarykovy univerzity.¹⁾

Relikty pravěké těžby kalcitických mramorů nad městem Sázavou byly objeveny už koncem třicátých let 20. století v souvislosti s nálezy v tehdy činných moderních lomech na úpatí kopce Bílý kámen. O interpretaci se zasloužil pražský geolog Karel Žebera (1911–1986), který také provedl první a až do roku 2019 poslední terénní archeologický výzkum. Po válce se již Žebera k tématu nevrátil, nicméně v šedesátých letech látku znovu otevřel archeolog Slavomil Vencl (1936–2019). Ten nechal zaměřit celkový plán zachycující 144 zahloubených reliktů tehdy patrných v lesním terénu. K výzkumu vlivem nešťastných okolností nedošlo a informace o lokalitě, jež se dodnes porůznu vyskytují v oborové literatuře, tak v podstatě stále odkazují na původní předválečný výzkum.

Pohled na kopec Bílý kámen přes střechy Sázavského kláštera na dobové meziválečné pohlednici ukazuje lokalitu v době Žeberova objevu.Snímek neznámého autora

Zde je namístě vysvětlit, co vlastně Karel Žebera na kopci naproti Sázavskému klášteru našel a proč jeho objevy dodnes budí pozornost.

V létě 1937 ho přátelé upozornili na skutečnost, že dělníci nacházejí při lámání vápencových skal na Bílém kameni pravěké kamenné nástroje. Archeologie byla Žeberovou zálibou, proto se ihned na místo vypravil a seznal, že nálezy vypadávají z vrchní části profilu, kde lom narušuje mělké jámy. V jedné z těchto situací provedl archeologickou sondáž, jejíž výsledky přinesly několik tisíc zlomků neolitických broušených kamenných nástrojů.

S archeologickými nálezy dobře obeznámený Žebera věděl, že s obdobím mladšího neolitu, tedy v tradiční české terminologii v kultuře s vypíchanou keramikou (radiokarbonová data 5100/ 5000–4500/4400 cal BC),²⁾ se vzácně vyskytuje jeden výrazný artefakt: mramorové náramky. Ostatně se s ním setkal již během výzkumů v okolí svého rodného Buštěhradu. Intuitivně propojil surovinu náramků s ložisky mramoru na Bílém kameni a nález interpretoval jako pravěké lomy, přičemž zlomky broušených nástrojů považoval za dobývací nástroje, používané a zničené při těžbě suroviny.

I více než osm desetiletí po objevu zůstává nález unikátní, a to, jak ukážeme, v kontextu celé Evropy. To pochopitelně značně znesnadňuje situaci. Podívejme se nyní na lokalitu Bílý kámen optikou nových výzkumů.

Mramor z Bílého kamene