Oheň lesu pomáhá

V červenci a srpnu jsme se zatajeným dechem sledovali požár v národním parku České Švýcarsko. Tento největší známý požár na území ČR zasáhl les na ploše 1060 hektarů a několik domů. Lesní požár není nic příjemného – ničí stromy, zabíjí zvířata, ohrožuje lidi a majetek, znehodnocuje dřevo, uvolňuje CO₂. Přesto může být v řadě ohledů faktorem pozitivním. A to nejen v chráněných územích.

Požáry vznikaly prokazatelně již před 400 miliony lety, v siluru, od kdy máme doklady o prvních suchozemských rostlinách (Rhyniophyta). [1] Příčinou pradávných požárů byl nejčastěji blesk, ale také například erupce vulkánů, dopady meteoritů, jiskry od pádu kamenů nebo samovolné vznícení biomasy. [2] Přibližně před milionem let se přidala další příčina požárů, která časem převládla na většině planety. Z té doby pocházejí první důkazy o ovládnutí ohně člověkem vzpřímeným (Homo erectus). Naši předchůdci od té doby používali oheň mimo jiné také k ovlivňování krajiny pro účely lovu, zvýšení průchodnosti terénu a pozměnění druhové skladby vegetace ve prospěch jedlých a jinak užitečných druhů rostlin. Později také pro účely pastvy a pěstování hospodářských plodin. Do jisté míry a od určité doby tedy výskyt ohně na Zemi souvisí s činností člověka. [2]

Jak naučit dospělé něčemu novému? Zaměřte se na jejich děti! V roce 1943 nechala americká vláda natisknout plakáty s vyobrazením populárních pohádkových postav z Disneyova animovaného filmu Bambi (1942) a sloganem „Prosím, pane, nebuďte nedbalý. Předcházejte lesním požárům. Větší nebezpečí než kdy předtím!“ Snímek Národní zemědělská knihovna Ministerstva zemědělství USA; bit.ly/3TVyG5Z

Zmíněné těsné spojení požárů s lidskou činností, na rozdíl od jiných typů narušení (např. větru, lavin, žíru dřevokazného hmyzu atd.), je pravděpodobně jedním z důvodů, proč vliv požárů na fungování ekosystémů vědci dlouhodobě opomíjeli. Jednoduše řečeno, oheň považovali za škodlivý produkt lidské aktivity, který do přírody nepatří. S touto ideou souvisí i vývoj stále dokonalejších metod boje proti požárům ve volné krajině, což v některých oblastech (např. v mírném pásu a boreální oblasti Severní Ameriky a Evropy) vedlo k výraznému potlačení výskytu lesních požárů ve srovnání s érou před průmyslovou revolucí. Symboly období usilovného boje proti požárům v USA se staly kreslené postavičky kolouška Bambiho a medvídka Smokeyho (obr. 1). [3]

Během druhé poloviny 20. století si začali ekologové v Severní Americe všímat změn, které nastaly po evropské kolonizaci v důsledku dlouhodobého potlačování a eliminace požárů v lesních ekosystémech. Změnou původních předkolonizačních požárových režimů, udržovaných po staletí přírodními vlivy a zejména činností původních obyvatel (indiánů), se znehodnocovaly ekosystémy jehličnatých lesů adaptovaných na oheň a vznikaly do té doby neobvyklé katastrofické požáry vlivem nebývalého nahromadění dřevní biomasy v lesích. Tak se v reakci na hluboce zakořeněný pohled na požár jako škodlivý a do přírody nepatřící fenomén zrodila nová vědecká disciplína – požárová ekologie (Fire Ecology). [4]

Velkým škodám, jaké způsobil letní požár v Českém Švýcarsku, by zřejmě bylo možno předcházet řízenými menšími požáry. Ty by z krajiny odstranily hořlavý materiál, který oheň sytí. Snímek David Malík, CNC, Profimedia

Ta se zabývá zejména výzkumem adaptací druhů a celých ekosystémů na oheň, (pre)historií výskytu požárů a stanovením optimálního požárového režimu (frekvence, intenzity, sezonality atd.) pro určité typy ekosystémů. Těchto poznatků se využívá v praxi při aplikaci požárového managementu (např. řízeného vypalování) v různých ekosystémech za různým účelem, např. v ochranářské praxi a lesnictví.