Objev zlomků z Hipparchova Katalogu hvězd

Od raného středověku až do 16. či počátku 17. století platil za naprostou autoritu exaktního popisu hvězd řecký matematik a astronom Klaudios Ptolemaios, žijící ve 2. století n. l. v egyptské Alexandrii. Jeho Katalog stálic, přinášející souřadnice více než tisíce hvězd, viditelných prostým okem či jen s pomocí jednoduchého přístroje dioptry na odclonění okolí, se zachoval jakožto součást řecky psané práce zvané Megalé syntaxis (Velká skladba) nebo zkomoleně vlivem arabského prostřednictví jako Almagest. Almagest s Katalogem hvězd, rozdělených do osmačtyřiceti obrazců personifikovaných souhvězdí, jejichž vznik tak půvabně vysvětlují řecké mýty, se stal na mnohá staletí základní učebnicí evropských astronomů. Ptolemaios ke slovním popisům hvězd připojil také jejich číselné souřadnice ekliptikálních délek a šířek. Vždy současně panovalo povědomí, že Ptolemaios navazoval na starší katalog vytvořený Hipparchem z bithýnské Níkaje (cca 190–120 př. n. l.), působícím v letech 140–120 př. n. l. na Rhodu. Hipparchův o čtyři staletí starší katalog však dosud znám nebyl, takže otázky, do jaké míry Ptolemaios Hipparchovo učení převzal či na ně navázal, zůstávaly pouze v teoretické rovině, byť se jimi zabývaly celé generace badatelů.

Dne 18. října 2022 otiskl časopis Nature příspěvek o skutečně významném pokroku v luštění rukopisu zvaného Codex Climaci rescriptus.¹⁾ Zpráva okamžitě ještě týž den proběhla v e-mailové korespondenci mezi historiky astronomie po celém světě a není se čemu divit: kodex skrývá části ztraceného Hipparchova Katalogu hvězd. V dosud přečteném zlomku byly identifikovány souřadnice hvězd souhvězdí Severní koruny (Corona borealis), a to souřadnice spočtené vzhledem ke světovému rovníku; stejný systém se užívá při tvorbě hvězdných map i v současnosti. Badatelé u nově rozluštěných souřadnic hvězd vzali v potaz precesi (je známo, že tu ostatně odhalil právě Hipparchos) a zjistili, že souřadnice odpovídají nejpřesněji roku 129 př. n. l., spadajícímu do doby Hipparchova života. Hodnoty Hipparchových rovníkových (ekvatoriálních) souřadnic hvězd mají chybu menší než jeden stupeň, a jsou tak dokonce o něco přesnější než známé Ptolemaiovy ekliptikální souřadnice. Vyšší přesnost Hipparchova katalogu současně dokazuje to, že Ptolemaios nepřepočítal Hipparchovy hodnoty na ekliptikální souřadnice mechanicky, ale že vycházel z jiných měření. Z toho také plyne, že nebyl Hipparchovým epigonem. Ve stejném říjnovém týdnu, kdy vyšel článek v časopise Nature, publikovali autoři svůj nález také detailněji ve specializovaném mezinárodním časopise pro dějiny astronomie.²⁾ Hipparchův Katalog hvězd tedy přestal být hypoteticky předpokládanou záležitostí, je nyní s jistotou alespoň částečně znám, a nadto víme, jakého druhu byly jeho souřadnice. Doufejme, že pokračující luštění ostatních folií rukopisu přinese i další části katalogu.