Živoucí galaxie zkušeností se světem hor

Kosmologie ve filozofii označuje vnímání světa jako celistvosti prostoru, času a veškerých jevů v něm obsažených. Každé kulturně ohraničené společenství lidí tak má svůj vlastní „vesmír“. Ten iský tvoří historická zkušenost se životem v drsném prostředí hor jihozápadní Číny. Pružná kosmologie Iů do sebe dokáže začlenit i vlivy vycházející z modernity. Pokud se však ocitne mimo hory, je nesmírně zranitelná.

Výpravy do Krkonoš, které podnikl zkraje 19. století obrozenec Michal Silorád Patrčka, a jeho krátký etnografický spisek, v němž popisuje každodenní útrpný život horalů, jejich povahu, zvyky a nezemědělské způsoby obživy, nám připomínají expedici do jiného světa. Zjevný rozdíl mezi měšťanem Patrčkou a obyvateli krkonošských svahů jako by předjímal pozdější popisy nížin a hor světovými badateli, k nimž patří i britský antropolog Edmund Leach. Ten po zkušenostech ze svého pobytu v britské armádě na území Barmy za druhé světové války rozpracoval teze o životě v těchto dvou těžko souměřitelných prostředích. Pomezí jihozápadní Číny a jihovýchodní Asie je ve srovnání s Krkonošemi demograficky výrazně rozmanitější. Podobě jako například na Kavkaze či v Afghánistánu je pro jeho obyvatelstvo typická složitá síť pokrevního příbuzenství, kam lze zvenčí proniknout jen s obtížemi. Záměry a cíle špatně čitelných skupin lidí, pro něž je vlastní identifikace s klanem důležitější než často shora naroubovaná etnická identita, jsou pak z pozice nadřazeného, popř. sousedícího a zdánlivě mocnějšího státu velmi obtížně předvídatelné a kontrolovatelné.

Skupi na obřadníků při několikadenním posmrtném rituálu – vyvolávání a doprovázení duše s pomocí obětin, Liang-šan.

Snímek Jan Karlach

V izolaci od světa

Na čínský jihozápad, hlavně však do Chladných hor (Liang-šan), které obývá etnikum Nuosuů (ꆈꌠ), se posledních třináct let vracím kvůli historickému, ale především etnografickému výzkumu. Liang-šan leží v jihozápadní části čínské provincie S’-čchuan. Nuosuové, doslova Černí lidé, jsou patrně nejznámější z iských komunit. Vnitřně různorodá, čínským státem vymezená etnopolitická kategorie menšinových národností I (彜族) totiž zahrnuje desítky etnických skupin, které teoreticky pojí vzájemně obtížně srozumitelné, ale podle lingvistických modelů příbuzné jazyky. Iové jsou však výjimeční tím, že navzdory své vnitřní různorodosti mezi sebou sdílejí těžko uchopitelnou kosmologii, do které jsou schopni v prostředí svých hor integrovat kultury přicházející zvenčí. Jejími hybateli jsou obřadní specialisté, místně nazývaní bimo (ꀘꂾ), bumo či beima, kteří zajišťují spojení mezi materiálním světem a tím, odkud pocházejí a kam se po smrti navrátí duše zemřelých. Ty se při správném dodržování rituálů stávají spojenci živých, v opačném případě jako démoni různě škodí. Bimové však nejsou šamany v běžně chápaném slova smyslu, ovládají totiž poměrně složitá, unikátní písma, naprosto odlišná od čínských znaků. Písma hrají zásadní roli při obřadech, srovnatelně důležitá jsou i pro záznam genealogií. Jedinci se totiž v nuosuském společenském řádu přednostně ztotožňují se svou klanovou linií (cyvi ꋊꃤ), kterých jsou v samotných Chladných horách tisíce.