i

Aktuální číslo:

2022/5

Téma měsíce:

3D tisk

Mobilis in mobili?

Půlstoletí s deskovou tektonikou
 |  3. 1. 2022
 |  Vesmír 101, 30, 2022/1

Na konci druhé dekády 21. století si vědy o Zemi bez větších ovací a ve vší skromnosti připomněly padesáté narozeniny teorie tektoniky litosférických desek. Na pozadí současných turbulentních politických a společenských dějů se tato zpráva jako ze společenské rubriky zdá možná bezvýznamnou. Ale dnešní úroveň civilizace, jakož i celou historii lidstva lze vnímat jako malichernou epizodu v kontextu stovek milionů let geologických procesů. Ba co víc, lidská civilizace by bez deskové tektoniky dost možná neexistovala.

Nástup této unikátní teorie na konci šedesátých let 20. století definitivně ukončil více než století trvající spor geologického „fixismu“ a „mobilismu“. O čem že je řeč? Podobnost pobřežních linií kontinentů, vrásová a zlomová deformace v horských pásmech, nálezy fosilií suchozemských zvířat a další pozorování nabízely solidní doklady pro myšlenky o stěhování kontinentů, resp. dalekosáhlý pohyb velkých mas litosféry (mobilismus). Geologie si však nedokázala poradit s jejich příčinami, a proto se držela poněkud přízemní představy, že pevná slupka Země (litosféra) se zkrátka horizontálně nehýbe (fixismus). Desková tektonika jako definitivní vítězství mobilismu nabídla elegantní řešení, ve kterém kontinentální drift a vrásnění vysvětluje vzájemným pohybem sedmi velkých a několika menších desek pevné litosféry, které jako obří kostky puzzle pohání konvekce plastického pláště. Dějiny se ale zastavily jen nakrátko. Nedávné pokroky v kosmickém výzkumu těles sluneční soustavy totiž naznačují, že fixismus je zpátky, a dokonce ve skvělé mentální kondici!

Připomeňme, že desková tektonika byla a dodnes zůstává revoluční koncepcí, která má pro vědy o Zemi srovnatelný význam jako evoluční teorie pro biologii nebo kvantová mechanika pro fyziku. Tato teorie totiž objasňuje nebývalé množství jevů od vulkanismu (obr. 1) přes metamorfózu, sedimentaci, globální seismickou aktivitu, geodetická pozorování, genezi horských pásem a proláklin až k oceánografickým poznatkům o topografii a stáří oceánského dna, a to vše v překvapivě harmonické syntéze. Všechny tyto procesy odrážejí přeměnu tepelné energie Země na energii mechanickou na rozhraních mezi jednotlivými dílky litosférického puzzle.

Klíč

  • Desková tektonika se na Zemi dala do pohybu před 2,9 až 3 miliardami let.
  • Pohání ji konvekce pláště a jemné hustotní rozdíly mezi pevnou litosférou a plastickou částí svrchního pláště (astenosférou). Oceánská litosféra postupně zvyšuje svou hustotu, až se na astenosféře neudrží a potopí se v subdukční zóně.
  • K subdukci může docházet jen díky přítomnosti vody v horninách. Voda snižuje tření mezi litosférickou deskou a pláštěm.
  • Ze všech těles sluneční soustavy desková tektonika v současné době funguje jen na Zemi.

S novými daty tektonika desek coby čerstvá padesátnice zraje do krásy, avšak adekvátně s úspěchem přibývají i nové otázky. Existuje podobný tektonický režim i na jiných planetách a satelitech sluneční soustavy, nebo je Země v tomto ohledu unikátem? Fungoval pohyb litosférických desek na naší planetě od okamžiku jejího vzniku, nebo kdy vlastně nastartoval? Jakou úlohu hraje v pohybu desek kapalná hydrosféra a je desková tektonika nutnou podmínkou pro vznik komplexního života?1) Začněme ale pěkně po pořádku.

Nejprve nacionále

Administrativně vzato, desková tektonika nemá v rodném listu přesné datum narození ani jediného otce či matku. Její základy byly pokládány postupně a biologové by řekli, že má polyfyletický původ. V letech 1910 a 1912 formulovali teorii kontinentálního driftu postupně americký fyzik Frank Taylor a německý meteorolog Alfred Wegener, který teorii rozpracoval a publikoval.2) Wegenerovy názory však nebyly přijaty. Především proto, že se mu nepodařilo hodnověrně vysvětlit mechanismus pohybu kontinentů. Myšlenka kontinentálního driftu byla oprášena až na počátku šedesátých let 20. století s rozvojem poznání, že některé vyvřelé horniny si zachovávají magnetickou polarizaci z doby svého vzniku a ta ostře kontrastuje s dnešní pozicí magnetických pólů Země.

Nyní vidíte 23 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Geologie

O autorovi

Ondřej Bábek

Prof. Mgr. Ondřej Bábek, Dr., (*1969) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy Univerzity v Brně a dnes působí na Univerzitě Palackého v Olomouci. V terénech Evropy, Asie, severní Afriky a Severní Ameriky se věnuje stratigrafii, sedimentologii, paleoklimatologii a environmentální geologii paleozoických až recentních sedimentů.
Bábek Ondřej

Doporučujeme

Diskuse: Green Deal v době (post)válečné

Diskuse: Green Deal v době (post)válečné

 |  4. 5. 2022
Všechny zájemce o širší souvislosti mezi vědou a světovým děním zveme na veřejnou diskusi o transformaci energetiky pod tlakem klimatické změny...
Realita dohnala fikci

Realita dohnala fikci

Luděk Míka  |  2. 5. 2022
Chcete-li někomu dát originální dárek, nechte se sníst. Předchází tomu naskenování sebe samého do paměti počítače, vymodelování ve speciálním...
Krokodýlové v Čechách 2.0

Krokodýlové v Čechách 2.0

Milan Chroust  |  2. 5. 2022
„Zaslechne-li někdo známý popěvek ‚Na řece Vltavě plave krokodil‘, pomyslí si, že to nesmysl.“ Těmito slovy před 119 lety uvedl paleontolog...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné