Mitotické jedy

Snahy vyvinout nová léčiva proti rakovině neutuchají. Dnes umíme syntetizovat nejrůznější organické látky, simulovat vazby různých molekul na biologické cíle, počítačový screening prověří naráz tisíce molekul. Přesto se k léčbě stále hojně využívají i látky pocházející z přírody – například mitotické jedy.

Prakticky neomezené, rychlé dělení buněk (mitóza) je hlavním rysem nádorového bujení, proto je tak důležité je zastavit. Mitotické jedy cílí právě na buněčné dělení, respektive na různé buněčné struktury, jež se ho účastní, a podle těchto cílů je rozdělujeme na čtyři základní skupiny: mikrotubulové inhibitory, inhibitory polopodobných kináz, Aurora kináz a kinezinů. Inhibitory mikrotubulů jsou největší skupinou. Mikrotubuly jsou polymerní vlákna, jež v buňce tvoří „lešení“, a udržují tak tvar a funkčnost buňky. Nejdůležitější funkci však plní při buněčném dělení, neboť tvoří strukturu dělicího vřeténka, zodpovědného za správné rozdělení DNA mezi dvě nově vznikající buňky.

Polopodobné a Aurora kinázy jsou enzymy přímo kontrolující buněčné dělení pomocí fosforylace různých jiných proteinů, kineziny pak většinou zprostředkovávají transport různých molekul v buňce, některé se také účastní buněčného dělení. Syntetické inhibitory kináz a kinezinů zatím masivní využití v klinické praxi nenacházejí, do klinického testování jich zatím vstoupilo jen několik, např. inhibitory Aurora kináz alisertib a barasertib, polopodobných kináz volasertib a rigosertib nebo inhibitor kinezinu-5 ispinesib. Žádná z těchto látek však dosud nezískala příslušné certifikace. V tomto ohledu jsou pořád úspěšnější mitotické jedy přírodního původu.

Příroda jako zdroj léčivých látek